42. kapitola

18. srpna 2010 v 13:28 | maggie |  °°Friendship or love?°°

Ahoj, lidi, jestli tu ještě někdo jste...:) po hoooodně dlouhý době přidávám další kapču,z psaní jsem teď dost vypadla, moc mi to nešlo a tahle kapča se mi opravdu moc nelíbí, ale tak...aspoň sem zase něco přidam...:) blog.cz mi už chtěl blog zrušit, protože jsem se dlouhou dobu nepřihlásila,to mi už došlo, že to je fakt kritický... :/ tak ať se aspoň trošku líbí:)



42. kapitola:

Od závěrečné soutěže v Bradavicích uběhly dva týdny. Čas, kdy jsme patřili mezi studenty Bradavic, pominul. Teď jsem už nebyla součástí studentského bezstarostného života...Měla jsem pocit, jakoby tím, že jsme skončili v Bradavicích, jsme se totálně odtrhli od dětství...Věděla jsem, že se to už nikdy nevrátí...Teď už nejsme studenty Bradavic, teď jsme členy Fénixova řádu. Nejsme fanoušci na famfrpálových utkáních, teď jsme strážci bezpečnosti...Už nejsme děti, jsme těmi, kteří nejtvrději bojují proti sesazení Pána zla, když to už i ministerstvo vzdalo. Před týdnem Carmet rezignoval na svou funkci, opustil svou zemi, která zrovna v tuhle chvíli tak zoufale potřebuje vůdce...Rezignoval hned druhý den poté, co smrtijedi znovu napadli studenty Bradavic a tentokrát opravdu neváhali...

****

Já, Lizzie, Lily a James jsme se všichni tvrdě přetlačovali, kdo z nás bude mít lepší výhled na ubýhající krajinu. Právě mě Lily nekomromisně odstrčila od okna a já si rezignovaně sedla zpátky na sedačku. Regulus s Remem hráli kouzelnické šachy, Petr se cpal vším, co mu přišlo pod ruku a Sirius se na mě pobaveně zubil, když viděl, že jsem to pro tuhle chvíli vzdala. Neodolala jsem jeho víc než jasné nabídce, když rozhodil ruce a zval mě do svého náručí, a uvelebila jsem se mu na klíně. Mile se na mě usmál a nechal mě, abych si položila hlavu na jeho rameno. Cítila jsem jeho rty ve vlasech a ještě trochu víc jsem se k němu přitiskla.
Znovu jsem přemýšlela o jeho nabídce. Nevěděla jsem, jestli ji mám přijmout nebo ne, chtěla jsem, ale nevěděla jsem, jestli je to správné. Byli jsme na sebe zvyklí. Ve škole jsme spolu byli celé dny, bez přestávky a vyhovovalo nám to, ale dokázali by jsme spolu žít?Sakra...
První plán byl jet na pár dní k rodičům, řekla jsem Siriusovi, že potřebuju čas na rozmyšlenou a taky by naši určitě nechtěli, abych se od nich hned odstěhovala...
"Chybíš mi, Katy,"zašeptal mi Sirius do vlasů tichounce. "Už teď mi chybíš, když si mám představit, že tě nebudu děnně vídat..."
"Siriusi..."vydechla jsem varovně. Bylo mi jasný, čeho tim chce dosáhnout. Chtěl, abych se rozhodla. Na pevno!Věděla jsem, že by na mě nikdy netlačil, vždycky mi dával prostor, když uznal, že ho potřebuju, ale teď...Sirius nechápal, proč tak váhám...Nechápal, proč se vůbec rozmýšlím, připadalo mu to naprosto přirozený, že dva lidi, kteří se milují a jsou zvyklí spolu trávit celé dny, by spolu také měli bydlet...Sakra!On si ale vůbec neumí představit, co to je!Něco jiného je, být v Bradavicích, kde, když na to přijde, se můžeš někde zahrabat, když chceš být sám...Ale bydlet spolu, v jednom malym bytě...Jen my dva...
"Potřebuju tě, Katlin!"pokračoval Sirius v naléhavém přesvědčování. Vrhla jsem po něm napůl naštvanej napůl pobavenej pohled. Chvíli mi ho oplácel, ale pak se konečně trošku stáhl. Povzdechl si a odvrátil hlavu.
"No jo, no jo...Chápu, potřebuješ čas!Ale něco mi slib!Když už teda se mnou nechceš bydlet, tak mi aspoň dej vědět, kdyby se změnilo ještě něco jinýho, jo?"Vyděšeně jsem na něj vyvalila oči. Co tím sakra myslel?!
Když se jeho oči zabodly do těch mých, uviděla jsem bolest. Spoustu bolesti.
"Siriusi, jak to myslíš, sakra?!"vyjekla jsem pobouřeně, až se Lily s Jamesem přestali pošťuchovat a Reg s Remem zvedli oči od své hry. "Myslela jsem, že mi věříš!To, že jsem se ještě nerozhodla, neznamená, že tě nemiluju, to si laskavě uvědom, ale jestli si o mě ty myslíš takovýhle věci, tak nečekej, že se ti nějak zvlášť poženu se stěhováním!"
S posledním slovem jsem vyběhla na chodbu a bouchla za sebou prosklenými dvěřmi. Za sebou jsem nechala jen překvapené pohledy ostatních a naprosto zkoprnělého Siriuse, který zřejmě nevěděl, jestli má být naštvaný, nebo provinilý...
Stejně rychle jako u mě vzplanulo naštvání, tak zase zmizelo. Doběhla jsem skoro na konec vlaku, když jsem za sebou zaslechla hromovou ránu, po kterém okamžitě následovala spousta vystrašených výkřiků. Děti vybíhali z kupé, křičeli, strkali do sebe, pokoušeli se najít své kamarády a sourozence...
Neváhala jsem ani chvilku a okamžitě jsem se rozeběhla zpět do kupé svých přátel. Sakra!Jak jsem mohla odejít, sakra?!
Prodírala jsem se mezi křičícími dětmi. Nikde jsem neviděla nikoho ze svého ročníku. Všichni v této části vlaku byli maximálně 14- ti letí!
Až když jsem proběhla asi pátý vagón mohla jsem vidět, co se vlastně stalo!A že to nebylo málo. Okna byla vymlácená, většina kupé zdemolováná a na zemi se váleli studenti, které výbuch poranil. Někteří hlasitě křičeli a plakali bolestí, jiní volali maminku nebo hledali své kamarády, někteří se nehýbali...Nemluvili, nedýchali...A vlak jel dál...
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal!
"Do háje!"vydechla jsem vyděšeně a rozeběhla jsem se přes masu válejících se těl.
"Siriusi!Siriusi, Lily!"křičela jsem a snažila jsem se najít své přátele. "LILY!JAMESI, REGU!"
"Katy!"slyšela jsem zavolat své jméno a okamžitě jsem se za tím hlasem otočila, ale dřív než jsem stihla poznat, kdo to volal, mě dotyčná osoba strhla k zemi a nám nad hlavou proletěl smaragdový paprsek.
"Fredy!"vydechla jsem, když jsem dotyčného poznala.
"Co tady sakra děláš?!"vyjel na mě vyděšeně, když jsme znovu museli uhnout-tentokrát před bortícím se kupé. "Vždyť jste seděli někde na začátku vlaku!
"Já vím, já vím, ale...to je na dlouho, prostě...musim se tam dostat!Co se stalo?Smrtijedi?"vyptávala jsem se okamžitě a rychle jsem zašmátrala v kamse po hůlce, ale nic. Nic jsem nenašla. Hůlka tam nebyla!
"Jo!Prorazili půlku stěny vlaku. Kousek vepředu. Ti co tam byli to schytali na plný čáře,"zamumlal věcně a vystřelil paprsek přes ramenu. Až pak si všiml, jak jsem zbledla.
"Co je?"
"Já...nemám hůlku!"šeptla jsme vyděšeně.
"Cože?!"zařval napůl zoufale.
"Musela jsem ji nechat v kupé,"přemýšlela jsem rychle. "Nebo mi tady někde vypadla, já nevím!"
"Sakra, sakra!"šeptal vynervovaně Fredy. "Počkej!Accio hůlka!"vykřikl a pak už jsme pouze napjatě čekali. Kolem nás létali paprsky i trosky vlaku. Všude se ozývalo vřeštění a pláč. A pak najednou...se ozval jiný zvuk. Takový, který přehlušil všechno ostatní. Slyšela jsem Siriusovo hlas.
"Uhni mi z cesty, ty jedna hnusná svině!"vykřikl a já okamžitě vyskočila na nohy. Vykoukla jsem ven ze svého úkrytu, ale téměř okamžitě mě Fredy stáhnul zpátky. Paprsek kletby mi spálil část tváře, jak těsně mě minul.
"Zbláznila ses?!"vyjel na mě a stáhl mě dál do bezpečí.
"Sirius!"nenechala jsem se odradit a znovu jsem vyběhla ven z úkrytu. Právě včas. Sirius ležel na zemi, hůlku asi metr od ruky a dva smrtijedi se nad ním tyčili, jak bozi pomsty.
"Avada-"promluvil jeden z nich a já jsem neváhala ani okamžik. Sebrala jsem ze země kovový rám, který vypadl z nějakých dveří a vrhla se na ně.
"HEJ!"křikla jsem. Oba dva se s překvapením otočili, ale dřív než se stihli vzpamatovat, přetáhla jsem je rámem přímo po ksichtě, až se oba dva zhroutili na zem v bezvědomí. Sirius na mě zíral ze země s překvapením v očích. Upustila jsem rám a natáhla k Sirimu ruku.
"Dík,"zašklebil se a za mé pomoci se vytáhl na nohy. Ušklíbla jsem se na zpátek, ale pak už jsme měli jiný věci na práci. Fredy, který vyběhl z úkrytu hned po mě, zápasil s jedním zakuklencem a zřejmě měl co dělat.
"Mdloby na tebe!"vykřil Sirius a smrtijed se zhroutil k zemi.
"Díky, kámo!"vykřikl Fredy a vydal se k nám. "Vy jste v pohodě?"
"Jasně,"ušklíbl se Sirius. "Katlin má páru!"
"Jak jsi nás vlastně našel?"zeptala jsem se okamžitě, jakmile jsme se dali do pohybu.
"Hůlka,"vysvětlil jednoduše a podal mi mou hůlku. "Pokoušeli jste se jí přivolat, viď?Když se ozval ten výbuch, bál jsem se, že tam někde budeš, ale rozhodně mě ani nenapadlo, že budeš neozbrojená!Všiml jsem si toho, až když tvůj kufr začal tak nějak divně povyskakovat, Dvanácterák ho otevřel a z něho vypadla tvoje hůlka. To kouzlo nebylo dost silný, aby působilo dál, ale když jsem si tu hůlku vzal do ruky, tak mě vedla. Věděla, kde jsi!"
"To je možný?"podivila jsem se, když jsme probíhali rozbitými dveřmi vagónu. Sirius pokrčil rameny a pokračoval.
"Zřejmě jí pořád živilo to kouzlo. Ale hlavní je, že jsem vás našel!Myslel jsem, že se zblázním, když mi došlo, že tu jsou smrtijedi a ty jsi bůhví kde!"
"Nápodobně!"ušklíbla jsem se a on mi škleb vrátil.
"Jo, Fredy!Našli jsme Angie!"pokračoval Sirius a tentokrát se otočil ke kamárádovi, který na něj okamžitě vyvalil oči, ale dřív než stihl něco říct, Sirius pokračoval.
"Je s Lily s Lizzie, který se pokouší dostat ke strojvedoucímu. Je v pohodě, neboj, jenom otřesená, akorát..."na chvíli se nervózně odmlčel a zastavil v běhu.
"Akorát co?"vyjekl Fredy vyděšeně, pod představou, že by s jeho přítelkyní bylo něco v nepořádku.
"Prcek s ní nebyl,"vydechl Sirius nejistě. Fredy na něj chvíli upřeně zíral a pak se ulehčeně zasmál.
"To je dobře, že ne!"vydechl a my jsme si se Sirim vyměnili pohled. "McGonagalová si ho pro dnešek vzala k sobě domů, mám si ho tam vyzvednout až přijedem do Londýna. Chtěla, abych si užil poslední cestu vlakem..."vysvětlil a na konci se trošku zasmál. Ulevilo se mi, když mi došlo, že je Terry v bezpečí, ale zároveň jsem v tom dost jasně viděla tu ironii...Prej užil...Ha ha!
"Dobře, tak honem!"

****

Domů se tehdy nevrátilo 27 studentů. Z našeho ročníku nikdo, spíš ti mladší, kteří se nemohli bránit, nebo to schytali hned při prvním výbuchu.
Smrtijedů na vlak naštěstí neútočilo moc. Nečekali takovou obranu, která je čekala. Všichni studenti se bili jako lvi, nic nedali zadarmo. Podařilo se zatknout 15 smrtijedů, většinou to ale byli samý malý ryby. Všichni moji přátelé, Angie i Fredy naštěstí dojeli na King's cross v pořádku, ale přesto...Rodiče, kteří se o útoku dozvěděli už předem byli všichni strachem bez sebe. Dřív než mohl kdokoli vystoupit z vlaku, tak ho bystrozorové museli pořádně prohlédnout a zkontrolovat. K Mungovi bylo odvezeno nad padesát dětí-další 3 z nich zemřeli. Na nádraží na mě čekali rodiče i s bratrem. Mamce po tváří stékaly slzy, a když mě uviděla ve dveřích vlaku, málem se úlevou zhroutila. Lilyini rodiče byly také štěstím bez sebe a Lizzie...Ji i jejího bratra přijel na nádraží vyzvednout i slepý otec, kterému, když uslyšel hlasy svých dětí, z nevidomých očí začaly stákat obrovské krůpěje slz.
Remusovo rodiče i Jamesův otec byli plně ozbrojení a patřili k těm, kteří likvidovali poslední odpůrce. Bylo zvláštní vidět pana Pottera stát na nástupišti samotného. Bez manželky, bez svého veselého úsměvu. Místo toho se mu na tváři rýsoval výraz obrovské úlevy, když zjistil, že jeho syn i Sirius jsou v pořádku. Regulus se s námi rozloučil a nakonec společeně se Siriusem odešel pryč. Měl také pronajatý byt někdě na okraji Londýna. Sirius pozdravil mé rodiče, ujistil mě, že zítra přijede a zmizel. Bylo mi jasné, že jdou rovnou za Brumbálem. A také že ano. Do tří dnů z nás všech byli členové Fénixova řádu!Já, Lily, Lizzie, Sirius,Regulus, Remus, James a k překvapení všech i Petr...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martinečka Martinečka | Web | 18. srpna 2010 v 13:38 | Reagovat

jůůů senza =)

2 miriela miriela | Web | 8. září 2010 v 17:40 | Reagovat

wow skvelá kapitola, tak správne akčná, i keď ten záver... nenávidím petigrewa :(

3 Sawarin Sawarin | Web | 9. září 2010 v 22:24 | Reagovat

Skvělá kapitola. Jako vždy se těším na pokračování..:)

4 Kathleen Kathleen | 10. října 2010 v 22:40 | Reagovat

Bezvadná povídka!!:) Myslím, že jsem část už kdysi dávno četla, ale teď jsem jí znovu přečetla od začátku..a v podstatě jednim dechcem!!;) těším se na další kapitolu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama