18. kapitola

29. června 2009 v 18:55 | maggie |  °°Temný náznak noci°°
Zdar, lidi!:)
asi se divíte, co?no jo, už jsem se k tomu konečně dostala a mam tady další kapču k Náznaku...:)
už se blížíme ke konci, odhaduju to meximálně na dvě kapitoly, nebo jednu a epilog, uvidíme...:)
prostě...rozhodující bitva v plnym proudu, nevim, co jinýho k tomu říct...:)
doufam, že tady najdu aspoň pár komentů a ne jako u minulý kapči...:((no ale co, asi si za to můžu sama, když se tady pořád nic neděje, co?:)
no tak si budu psát aspoň pro radost, ale komentík taky potěší...:)
no končim, tak pa:)


18. kapitola:

V místnosti se rozprostřelo naprosté ticho. Všichni se plně soustředili na své protivníky.
Tváře bradavických studentů byly napjaté, ale v očích se jim zradčilo odhodlání. Oproti tomu tváře smrdijedů znervózněly, na malou chvíli jim zmizely kamenné masky a nehradila je nevěřícnost. Vysílaly nejisté pohledy ke svému Pánu, ve snaze zjistit nějaké další instrukce.
Roxy upírala oči na svého protivníka, uši pečlivě našpicované...Bezpečně slyšela tikot školních hodin ve Vstupní síni. Zrychlené dýchání svého bratra, který jí stál po boku. Zoufalé lapání po dechu profesorky McGonagalové, která z plic vyprskla další chuchvalec krve. Dokonce zaslechla spěšné šoupání nohou o podlahu, když několik Smrtijedů zamířilo dveřmi za učitelským stolem k útěku.
V celé síni vládlo napětí, jak všichni byli připraveni k boji, čekajíc na nějaká znamení, kdy vyslat první kletbu. Nic se ale nedělo. Voldemort upíral oči na dvě mladé tváře před sebou, ve snaze zjistit, který z nich představuje větší hrozbu. Oba dva, James i Roxy, mu pohled rázně opětovali bez jediného zaváhání.
James cítil černokněžníkův pohled na tváři a zvedl k němu oči. Hadí čtěrbiny rudých očí jeho protivníka se zuřivě stáhly, když na jeho vražedný pohled zareagoval provokativním úsměvem. Z Voldemortových rtů se ozvalo hrozivé zasyčení a z hůlky mu vylétl první světelný paprsek.

Boj začal.

*****

Roxy neměla ani tušení, kde právě jsou její přátelé, nevěděla, jak si vede její bratr v souboji s hordou Voldemortových stoupenců. Boj je rozdělil a ona byla sama. Sama se musela postavit potomkovu Salazara Zmijozela...
Celá její mysl se soustředila na Voldemortovo počínání. Sledovala jeho pohyby, předvídala jeho myšlenky, odrážela jeho kouzla...Ale přesto cítila, že na něj nestačí. Používala všechny své nově nabyté schopnosti, všechny štíty a kouzla, které znala, ale pořád to nestačilo...Věštba se totiž nevyplnila...Kde byla Anhromena a Siriusův strýc?Kde byl samotný Sirius?Je v pořádku?A James?A Lily s Remem a Anne?Uvidí je ještě?
Ve spáncích jí bušilo, cítila se jako v nějakém katastrofické sci-fi, kdy člověk zjistí, že už není jiné cesty, že neexistuje naděje...ale ona byla odhodlána bojovat...Nezemře pro nic!
"IMPENDIMENTA!"křikla znovu a rychle se vyhla stříbrnému paprsku, který k ní její protivník vyslal. Voldemort se její kletbě také vyhnul...
"Edoricm!"švihl hůlkou a Roxy se znovu skryla za převrácený stůl. Ale druhé kletbě se už nevyhnula a kouzlo ji odhodilo několik metrů vzad. Když dopadla cítila, jak se jí ze zátylku valí teplá krev a když se s obtížemi postavila bolest jí vystřelila od kotníku až po koleno. Měla co dělat, aby se nezhroutila...
Na malou chvíli se rozhlédla po místnosti...Zahlédla rudou záplavu vlasů, to Lily bojovala se svými bývalými spolužáky....Pár metrů od její kamarádky na ní třeštil oči Sirius, pravou tvář měl celou od krve, ale přesto právě složil k zemi dalšího Smrtijeda...Věděl, že Roxy ztrácí kontrolu, běžel k ní...
Stejně jako James, který se k ní prodíral přes horu černých kápí skrz celou Velkou síň...I na dálku Roxy viděla, jak to v Jamesovi vře, a věděla, že smrtijedi měli rozkaz rozdělit je od sebe, stalo se to, co čekala...Kolem Jamese vybuchla obrovzká nálož energie a na okamžik ohromila všechny jeho pronásledovatele a on se sprintem rozeběhl ke své sestře...
Ukázka Jamesovi moci na okamžik ohromila i Voldemorta, zíral nevěřícně na stříbřitý oblak vznášející se síní, to Roxy stačilo. Vyškrábala se na nohy a znovu na něj namířila hůlkou. To už jí James i Sirius stáli po boku...

James se už už připravoval k dalšímu kouzlu, když místost náhle zaplnily hlasité rány. Někdo se přemisťoval...S úlevou si uvědomil, že to Řád jim přišel na pomoc a s ním i Brumbál se Siriusovou sestřenicí a strýcem, kteří jim okamžitě stanuli po boku...
"Nechci být nezdvořilý, Tome, ale nejsem zrovna rád, že tě znovu vidím mezi těmito zdmi,"promluvil Brumbál po chvíli napjatého ticha zdvořile.
Voldemort ze sebe vydal syčivý zvuk, až všem přejel mráz po zádech a z rudých očí mu žhnula nenávist a krvelačnost. James se přikrčil do bojového postoje, hůlku připravenou, Roxy vedle něj se napjala.
Voldemortovi se za zády začala tvořit skupinka jeho stoupenců, připravena znovu rozdělit své protivníky, ale jinak celou místnost naplňovalo tříštění skla, bojové výkřiky, vyděšené hlasy studentů, kteří se pokoušeli najít své kamarády, pláč...
Brumbál to slyšel a členové Řádu na to zareagovali. Dva znich právě spoutali své protivníky, třetí Smrtijeda, s kterým bojoval, zabil, a všichni rychle začali shromažďovat prvňáčky a druháčky, aby je dostali do bezpečí. Sirius si všiml, že Remus právě stojí před skupinou vystrašených dětí a pokouší se je ochránit před pěti Smrtijedy naráz. Málem se mu zastavil dech, když jeden z nich na Rema poslal stříbrnou dýku, kterou kouzlem vyčaroval...
"NE!"zakřičel. Roxy s James švihli očima k místu, kam se díval Sirius a dřív než Rem stihl zareagovat, objevil se kolem nějak jakýsi narudlý štít, který jeho protivníky odhodil a zastavil stříbro, které by vlkodla mohlo i zabít...
Voldemort využil toho okamžiku nepozornost a vyslal na James smrtící kletbu, Sirius to viděl a okamžitě zareagoval.
"PROTEGO VERTA!"vykřikl a ze všech sil se modlil, aby kouzlo fungovalo. Všichni vyděšeně sledovali, jak se paprsek blíží k jejich kamarádovi, jak prosakuje štítem, který nikdy nemohl fungovat...Na tohle kouzlo byla potřeba skupina lidí, větší kouzelnická moc, než kterou oplíval Sirius, mnohem větší, než která vládla skrze Voldemorta....
Zelený paprsek se ve vteřině prodral štítem a Jamesovo tělo se zdvihlo do vzduchu, přeletělo místnost a zastavilo se až o protější stěnu...Všichni to celé sledovali s hrůzou v očích. Lily sledovala tvář svého kluka, jak se během vteřiny změnila na nehybnou masku, jak se jeho oči zavřely a svaly na těle povolily...
Boj ustal. Bylo ticho
"Jamesi,"špitla Lily a její hlas se rozprostřel celou Velkou síní. Na tvářích členů Fénixova řádu i studentů Bradavic se zračil šok. Voldemort ho dokázal zabít!Zabil Jamese Pottera!Jak těď mají vyhrát?Kdo je dovede k vítěztví?
Lilyin tichý hlas se nesl místností, dolehl ke všem uším, všichni Jamesovo přátelé pocítili to kruté bodnutí do srdce, cítili, jak jim tělem koluje jed, který rozpouští všechno živé a mění jejich svaly na vlnu silné nenávisti...
Bylo to to jméno, jméno chlapce, který byl ochotný umřít pro to čemu věřil, šel do bitvy, i když věděl, že ho to bude stát život. Byl to James, kdo znovu vyburcoval zkoprnělé ochránce Bradavic k činu!
Lily, Roxy, Sirius i Brumbál zamířili hůlkami na Voldemorta.
"AVADA KEVADRA!"zaječela Roxy jako šílená. Vždyť Jamese sotva poznala a už ho měla ztratit...
"CRUCIO!"Lily byla zoufalá, tolik si přála vidět vraha své lásky trpět.
"Hydratia!"zavrčel Sirius přes slzy, které se mu nahrnuly do očí. Nedokázal si představit svět, kde by jeho kamarád neexistoval...
"Imobitela!"I Brumbál přidal svou kletbu, která by Voldemorta dokázala roztrhat na kusy velké jako Zlatonka.
Boj se rozpoutal na novo, ale tentokrát byla jedna strana v přílišné výhodě!Lily přes slzy téměř neviděla, snažila se dostat k tělu svého přítele, chtěla se přesvědčit!Není možné, aby byl mrtvý!Určitě žije!Nesmí umřít!
Běžela přes místnost k Jamesovu tělu, ale pokáždé jí někdo vpadnul do ceste, snažil se jí zastavit...Ať už to byl Smrtijed, kamaráda nebo člen Řádu, neměl šanci tu mladou dívku zastavit...Nikdo by teď neměl větší sílu než ona, větší odhodlání...Protože jí popohánělo zoufalství a bolest, ona ho prostě musela vidět!
Roxy se Siriusem z jedné strany a Andhromedou z druhé bojovala proti Voldemortovi. Mysl měla prázdnou. Soustředila se na boj, věděla, že musí bojovat, musí vyhrát, ale nedokázala se zbavit toho výrazu v tváři svého bratra, když se zelený paprsek vpil do jeho hrudi. Jak mu najednou vyhasly oči...Když umřel....
Netoužila po ničem jiném než ho zabít!Než zabít tu zrůdu, co jí připravila o bratra!
Vyskočila na nohy, nevnímajíc bolest, která jí proplouvala celým tělem, nevnímala Siriusův zděšený křik, když vyskočila z úkrytu a rozeběhla se přímo k Voldemortovi, který si probojovával cestu k ní. Ale Brumbál s Andhromedou neustoupili ani o krok. Existovala naděje, že by Voldemorta mohli zabít oni, ale to Roxy nemohla dovolit. To ona chtěla být ta, kdo bude sledovat, jak ten vrah umírá, jak z něj pomalu vyprchává život, jak z jeho těla nezbyde ani kousíček k pohřbení, jak jeho hůlka vybuchne a změní se v prach, toužila být ta, která ho zabije!
V běhu ještě stihla zaregistrovat, jak Lily leží na Jamesově těle a hlasitě vzlyká, byla tak snadný cíl!Každou chvilku jí mohl nějaký Smrtijed ublížit...Protože ona se nebránila...
Musela to skončit!
Když odvracela pohled od Lily a svého bratra, naskytl se jí další strašlivý pohled - Remus byl v koutě místnosti, sotva se držel na nohou, byl bez hůlky a proti němu stála postava v černé kápi...Připravená zabít!
Roxy vzala veškerou sílu, kterou v sobě našla a namířila jí na toho Smrtijeda, který se právě chystal vyslovit smrtící kletbu. Ten se zachvěl a padl na kolena, hůlku stále svírající v ruce...

*****

Běžela, jak nejrychleji jí zraněná noha dovolovala, poukoušela se nevnímat tu pulzující bolest v chodidle, když její podrážka v rychlém tempu dopadala na podlahu, bojovala s mlžným oparem, který se jí přetáhl přes oči, byla unavená, ve spáncích jí bušilo, pokoušela se neomdlít, věděla, že teď musí zabít....
"Voldemorte!"křikla dost hlasitě, aby to její sok slyšel. Koutkem oka zahlédla Siriusovu zděšenou tvář, když jí viděl jít k černokněžníkovi, a rychle si ji uložila do paměti. Jeho krásné oči, snědou tvář, hebké rty...Tohle byla ta tvář, kterou chtěla vidět, až bude umírat...
"Postav se konečně někomu sobě rovnýmu!"zařvala zuřivě a dřív něž se Brumbál stihl vzpamatovat, zaútočila na Voldemorta. Bradavický ředitel neměl příliž času na to, aby se děsil při pohledu na svou studentu, na dívku, kterou se před osmnácti lety zavázal ochraňovat, a bezcitného vraha tolika nevinných lidí, jak se spolu bijí na život a na smrt. Měl štěstí, nemusel se dívat, jak další jeho kmotřenec umírá...

*****

Ležela na jeho hrudi, třásla s jeho tělem, křičela, aby se probudil, vždyť ona ho potřebovala!
"Jamesi!Jamesi...Lásko, prosím!"vzlykala dívka zoufale, teď nebyla v místnosti, kde se sváděla největší bitva mezi dobrem a zlem v tomto tisíciletí, ne...teď byla sama ve své mysli, se svých žalem a ztrátou...On byl mrtvý...Neprobudil se, ani když ho volala!Ani když křičela jeho jméno...
Nevnímala okolí...Nevnímala Smrtijedy prodírající se k ní, aby ji mohli zbaběle poslat smrtící paprsek přímo do zad...Byla jenom ona a jeho mrtvé tělo. Bylo jim dopřáno jen tak málo času!Tak hrozně málo!To ona s tím časem tolik plýtvala...
Neviděla postavu stojící za ní, neslyšela slova, která jí vycházela z úst...Ta dvě slova, která by přivítala možná i s radostí, ta slova, která ji mohla poslat zpět za ním....
Zelený paprsek vystřelil ze Smrtijedovy hůlky, blížil se k dívčině tělu, během jediného okamžiku proletěl vzduchem, ale dívka nevěděla o blížící se smrti. Vlastním tělem chránila mrtvé tělo svého přítele, hlavu zabořenou do jeho ramene...
Až jasné světlo zářící jí u obličeje ji donutilo zvednout hlavu. Zelená barva se střetla s rubínovou, vpila se do ní. To lev zastavil hada smrtelně se blížícího k dívčině tělu.
Ochranný štít Siriuse Blacka...fungoval.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sawarin Sawarin | Web | 29. června 2009 v 21:50 | Reagovat

Skvělá kapitola.. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat..:)

2 papája papája | 30. června 2009 v 13:51 | Reagovat

Jéééžíííšííí...dokonalý!!! musíš to dopsat..jinak na ten tábor pozejrří nemůžu odjet:D..... \\\\\\\\\\\\\\\\Ale ten konec sem malinko nepobrala.,...JE teda Jimbo mrtvej, nebo ne???...*modlí se,že ne*...krásná kapča...pokračuj:D

3 Adelhaida Adelhaida | 6. července 2009 v 15:50 | Reagovat

Páni .... Skvělý :) Akorát jsem si musela přečíst pár předchózích kapitol, protože jsem si na začátku nemohla bůnec vzpomenout o jakou to povídku vlastně jde :-D
A mimochodem .... Doufám, že na další díl nebudeme čekat půl roku :-D

4 Jaune Jaune | Web | 6. července 2009 v 16:31 | Reagovat

moc dobrý, ale takhle to utnout v nejlepším... že se nestydíš :D už se těším na pokráčko :)

5 Jane (Jane245) Jane (Jane245) | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 18:53 | Reagovat

Ahoj, neviem, či si na mňa spomínaš, som Jane245, teraz len Jane alebo AmiJane. po dlhej a nutnej prestávke som spa´t. platí ešte stále naše spriatelenie? Keď tak odpíš na moju stránku ak budeš taká dobrá, nech v tom mám prehľad. Díky moc, Jane

6 Lia Lia | 6. srpna 2009 v 12:15 | Reagovat

no teda..ja dnas odpadnem......teda....perfektne..

7 Lia Lia | 6. srpna 2009 v 12:15 | Reagovat

snad:D

8 Celia Club Rokycanyc Celia Club Rokycanyc | Web | 9. srpna 2009 v 20:50 | Reagovat

Ahoj, promiň, že otravuji s reklamou. Pokud se chceš dozvědět něco zajímavého, koukni na náš web. Případně jej doporuč svým známým. Dík.

9 Ivet Ivet | 12. srpna 2009 v 21:13 | Reagovat

Páni.. já fakt měla slzy v očích.. ale nebrečela.. bylo to poutavý

10 Lee Lee | Web | 25. srpna 2009 v 7:44 | Reagovat

áááááách...to je tak nádherně napínbavé.....rychle další!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama