XXXVII.kapitola

29. března 2009 v 21:56 | maggie |  °°Friendship or love?°°
Překváááápko!!!:))
no jo, po dlooooouhý době zase kapitolka k Friendshipu!:)no, dopsala jsem jí před chviličkou a vůbec jsem si jí po sobě nečetla, takže se upřímně děsim toho, co na ní řeknete, ale doufam, že se bude aspoŇ trochu líbit...:))
užijte si jí, snad brzy přidam další, dneska mě najednou chytla nálada a já si k tomu prostě musela sednout, no...tak sand mě takhle bude chytat častějc...:))
pa, Mag:)



Těch pár dnů, které nám zbývaly, jsme trávili povětšinou zavření v Komnatě nejvyšší potřeby nad velkou haldou pergamenů, zaznamenávajících všechny změny mapy Londýna od 12. století. Vymyslet únik ze školy, bylo tentokrát naprosto prosté. Prosté, ale přesto s nejistým koncem. Totiž žádost řediteli.
Upřímně jsem si ještě nikdy tolik nepřála znát budoucnost, jako těchto pár dní. Bylo tak neuvěřitelně riskantní Brumbálovi cokoli říkat, a přitom podlé se mu o tom nezmínit...
Byl čtvrtek, poslední den školy před zkouškami, na které jsem se mimochodem ještě vůbec nepřipravovala!, a my jsme všichni netrpělivě seděli ve školních lavicích, naposledy jako studenti 'bažící' po informacích...Tahle maličkost, ale naší třídu zřejmě nechala úplně chladnou. Od doby co Malfoy a spol. zmizeli ze školy se ani nekonali hádky, které obvykle rozpoutávali. V hodinách panovalo ospalé ticho, všichni zahloubaní do svých vlastních myšlenek. A že jsme měli o čem přemýšlet!
Otázky typu: Jak to dopadne?Vrátíme se ještě někdy zpátky?Přežijeme?, byly už tak otřepané, až začaly ztrácet význam. Moje myšlenky se těch neformulovaly do slov, nýbrž do zmatené změti čehosi, co představovalo strach...Už jsem ani nedokázala myslet na sobotu nijak konkrétně, nepředstavovala jsem si, jak o tom budeme říkat Brumbálovi, jak se přemístíme před dům Blackových, jak vejdeme dovnitř...Byla to prostě jedna dlouhá, klikatá čára, někde tmavší jinde světlejší, s neurčitým koncem...Neznámým koncem...
Teprve řinčení zvonku mě probralo z nesoustředěné agonie. Při tom vřeštivém zvuku jsem nadskočila a po chvíli mrkání zjistila, že přece jen sedím ve třídě, podobně zmatených spolužáků, s Lily po jedné, Siriusem po druhé straně. Měla jsem štěstí, že jsme tu hodinu probírali pouze teoretickou část, protože už jen představa, že bych měla v tomhle stavu vyrábět nějaký lektvar, byla deprimující...
Složila jsem si věci do tašky a ve společnosti svých přátel jsem vypochodovala ze třídy vstříc novým začátkům. Poslední hodina byla za námi a nás teď čekalo volných pět dní, pak zkoušky a pak hurá domů!
Jo...Kéž by to bylo tak jednoduchý, kéž by...
Sirius mě chytl za ruku a všechny nás vytáhl z ponurého sklepení na denní světlo. Sluníčko krásně pálilo, voda vypadala od pohledu krásně teplá a příjemná, skoro lákající k vykoupání...Nebyli jsme jediní, kdo měli stejný nápad jako my. Většina školních pozemků byla obsazené 'kempujícími' studenty. Ale my jsme nemířili na louky rozprostírající se kolem hradu, nýbrž k tmavým vysokým stromům poblíž Zapovězeného lesa i jezera.
Všichni jsme se rozsadili pod jeden ze stromů a v očekávání zvedli tváře k sluníčku. Bylo skoro ironické, jak krásně bylo...Tak krásně a vy si to nemůžete ani užít. Osobně mi to připadalo trošku jako výsměch, nic víc...
Všichni jsme tam seděli, Sirius s Remem hráli šachy, Lizzie s Jamesem polemizovali nad výhodou famfrpálových pozic a já s Lily jsme nezávazně klábosily o čemkoli, kromě toho co nás čeká...
Vlastně pro nezúčasněného pozorovatele by to působilo jako ukázka idylky, pro nás to bylo...Kdoví...Možná trošku přetvářka, snaha zapomenou, aspoň na chvíli...A jak se zdálo, dařilo se. Nebo mě aspoň jo. Byla jsem opřená o Siriho, který mi nepřítomně přejížděl rukou po paži, jak zadumaně pozoroval šachovnici, Lily vyprávěla o nejnovějšim drbu ve škole, totiž že si Kratiknot nabrnknul nějakou 'dámu' v hospodě, kde minulý týden byl, James, od doby, co vyslechl Lilyiny obavy, nepouštěl svou dívku z dohledu, stále ji pevně držel za ruku, čas od času jí, mezi slovy, políbil....
Bylo to prostě obyčejné odpoledne ve společnosti přátel a dobré nálady. No jo, pro Lizzie už zřejmě nebylo tak obtížné zablokovat zlé myšlenky, ale to, že se jí to podaří přenést i na Jamese...To byl teprve úspěch!
Právě jsme s Lily probírali ideální partnerku pro našeho maličkého pana profesora, když Sirius za mnou hlasitě hvízdl na prsty. Málem jsem se z toho zvencla, fakt!Být tam sama, tak už by mě živou neviděli...
Jak jsem brzy pochopila, nebyla jsem sama, koho Siriusova akčtnost vyděsila. James se praštil do temena o strom, o který se opíral, Lily si zase pro změnu 'odposedla' tak rychle, až to vypadalo, jakoby ovládala nějaké nadpřirozené schopnosti a Lizzie si málem vypíchla oko, jak si zrovna rukou přejížděla přes obličej. Jenom Remusek zůstal v pohodě. Ten ho totiž viděl, pochopitelně...
Když jsme přežili počáteční šok, všichni jsme se vyčítavě podívali na Siriuse, který mával jako blázen někam směrem k hradu. Všichni jsme se otočili a s úžasem si uvědomili, že Sirius k nám nevolá nikoho jiného, než Reguluse, do té doby bezradného, bez nápadu ke komu si sednout. Je pravda, že Regulus to všechno nejspíš odnesl nejvíc. Nikdo v Bradavicích se s ním nebavil, Zmijozel ho zavrhl, co zavrhl, ti kdyby mohli, tak mu podříznou krk, a ostatní koleje mu prostě nevěřili...Byli jsme jediní, koho najednou měl...
Regulus k nám, po chvilce váhání, zamířil. I když jsem říkala, že pro mě Regulus už byl jako přítel, nikdy jsme se spolu nevídali jinde, než na našich poradách. A dnešní odpoledne mezi ně rozhodně nepatřilo...
"Čau,"pozdravil nejistě, když došel na doslech.
"Ahoj,"zazubila jsem se na něj a ostatní ho taky pozdravili. Včetně Siriuse.
No a...Jako by těch infarktů nebylo dneska dost, Sirius nás dorazil další hláškou.
"Vem místo, stejně Remus už potřebuje vystřídat, že jo, brácho?Asi na tebe toho sluníčka dneska bylo moc, hraješ jako ponocnej..."zazubil se na Rema, který mu úšklebek obětoval a odsunul se od šachovnice. Regulus na bratra zíral, jakoby ho viděl poprvé v životě, a když ze Siriuse nic jinýho nevypadlo, dřepnul si na Removo místo.
A tak ti dva rozehráli novou partii, já s Lily jsme se vrátily k původní debatě, do které jsme přizvali i ostatní. James s Remem vymýšleli jednu kravinu za druhou, Lizzie prohlásila, že dva trpaslíci už není in, že letos letí manželky větší než manželé a Sirius s Regulusem taky občas přihodili nějakou hlášku.

****

Bylo to pár nejpohodovějších hodin za posledních několik měsíců, ale protože bohužel všechno jednou musí skončit, druhý den k večeru nám nezbylo nic jiného, než zamířit do Brumbálovi pracovny a kápnout božskou...
Znovu jsme seděli v křeslech rozestavěných podél nízké stolečku, Brumbál nám všem znovu nalíval pití-a to tentokrát ne medovinu, nýbrž rovnou ohnivou whisky(sobě dvojnásob) a my jsme poslušně, v tichosti čekali...Už to pro nás skoro začínala být rutina...Nepříjemná rutina.
"Tak tedy,"začal Brumbál, už skoro smířeným hlasem. "Co jste mi přišli říct?"
Nervózně jsme se po sobě podívali.
"Jen mluvte, myslím, že už snesu všechno,"pobídl nás až přehnaně klidně ředitel.
Cítila jsem, jak se všichni v místnosti zhluboka nadechli a James začal mluvit.
"Když jsme tady byli minule, pane profesore, řekli jsme vám všechno o viteálu, který jsme...našli. I o tom, že tenhle viteál není jediný, který lord Voldemort má,"Jimmy se pohledem ujistil, že ho Brumbál nechce přerušit, a když zjistil, že se tváří naprosto klidně, rozvážným hlasem pokračoval. "A vy jste nás tehdy požádal, abychom vám dali vědět, až budeme znovu chtít opusti Bradavice..."
James zmlknul, oči upřené na Bradavického ředitele. K mému překvapení nevypadal nijak zděšeně, rozzuřeně nebo tak něco...Jen nám přejížděl oči po tvářích snažíc se vyčíst jakékoli zaváhání. Zřejmě žádné nenašel, protože se v klidu nadechl a lehce se pousmál.
"Opravdu obdivuji tu odvahu!Netušil jsem, že mému přání dostojíte..."zašeptal tiše.
"Vážíme si vás, pane,"šeptl stejně tichým, ale srozumitelným hlasem Sirius. Snad vysvětloval naše jednání, odpovídal na Brumbálovu nevyřčenou otázku a to totiž proč?Proč jsme mu to přišli říct?
Brumbál na Siriuse upřel modré studánky a mě se snad i zdálo, že v jeho očích vidím dojetí.
"Dobrá,"Brumbál se po chvíli ticha postavil a přešel se posadit za svůj stůl. Všichni jsme na něj stočili pohled. "Já vám v ničem nebudu bránit, nemohu vám zakázat, ukazovat svůj názor na tuto dobu. A to nejen kvůli ztrátám, které nejeden z vás musel protrpět, právě kvůli této válce. Ale přesto na vás mám jedinou žádost a byl bych vám opravdu vděčný, kdyby jste ji přijali." Všichni jsme se automaticky napjali, reakce na nejistou pozici, do které nás může svou prosbou postavit. "Nechte mne jít s vámi."
Všichni jsme na něj zírali, čekajíc až zakřičí 'apríl'. Nestalo se tak. Brumbál nás propaloval vážným pohledem. Vyměnila jsem si pohled s Regulusem sedícím po mé levici a v jeho očích jsem viděla tytéž zmatené pocity, jaké jsem sama cítila. Nemůžu popřít, že jsem zvažovala i tuto alternativu. Ovšem připadala mi tak...nereálná!Nemožná...Nedokázala jsem si představit, že by s námi bojovou akci podnikl zrovna Brumbál. Jednou, jen jedinkrát mě napadla možnost, že by chtěl jít s námi...Po vteřinovém zvážení mě rychle opustila. Oproti tomu možnosti, že nás bude držet pod zámkem, že se rozzlobí, zakáže nám to...Ty mi proplouvaly hlavou každou chvilku. A také ty jsme s ostatními probírali. Co bychom dělali, kdyby tomu tak bylo...
Z výrazů ostatních skoro čišelo, že uvažují nad tím, nad čím teď já. I je to napadlo, bezpochyby...
Cítila jsem, jak se Sirius vedle mě napjal a rozhlédl se po nás. Byla to jen chvilka, než vyčetl v našich tvářích souhlas.
"Dobrá, pane profesore,"přikývl a pohlédl na ředitele. Brumbál mu pohled opětoval a s naprosto vážnou tváří přikývl.
Dalších půl hodiny mu James vysvětloval plán a proč si myslíme, právě to, co...si myslíme.
****

Když jsme odešli panovalo mezi námi hrobové, zaražené ticho. Všichni jsme se tak dlouho dostatečně báli zítřejšího 'výletu' a teď...Teď jsme znovu pocítili naději. Přeci jen...Akce s Brumbálem bude něco, co bez pochyby bude stát za to. Náš plán nám odsouhlasil a nám nezbylo než věřit, že ředitel ví, do čeho se pouští...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miriela miriela | Web | 29. března 2009 v 22:58 | Reagovat

wow, paráda, dúfam, že ťa chuť písať túto poviedku neopustí, naozaj by ma už zaujímalo ako to dopadne, bojím sa bojím, že sa mi to nebude páčiť, ale aj tak to chcem vedieť...

2 Sawarin Sawarin | Web | 29. března 2009 v 23:04 | Reagovat

Skvělá kapitola.. Naprosto úžasná.. Ta atmosféra.. No nemám slvo..Strašně moc se těším na pokračování..:)

3 Pěťulďas Pěťulďas | 30. března 2009 v 16:19 | Reagovat

tý jo teďka swe nemůžu rozhodnout jestli chci nejdřív twilight nebo tohle, ale asi oboje, takže prosím novou nebo nové kapitolky prosím rychle :o)

4 Terezkaa Terezkaa | 30. března 2009 v 19:38 | Reagovat

super kapitolkaaa. Jako doufám, že brzo přibyde další :D

5 Julča Julča | Web | 30. března 2009 v 19:51 | Reagovat

Teda, super kapitolka. Prosím rychle další kapitolku, ať už se konečně dozvíme co je čeká. To s tím Brumbálem byl fajn nápad. Snad jim trochu pomůže.

6 Moony Moony | Web | 30. března 2009 v 21:18 | Reagovat

tys mě uplně skvěle potěšila:-) je to super kapča a já se těším strašně moc na další:-) tý jo docela mě ani neudivilo že Brumbál chce jít s nimi, myslím si že to budou potřebovat

7 Annie Annie | Web | 1. dubna 2009 v 18:55 | Reagovat

skvělé..:) překvapení.:D

8 Nessa Nessa | Web | 4. dubna 2009 v 11:04 | Reagovat

krásná kapitola =)

9 romuska romuska | Web | 19. dubna 2009 v 20:11 | Reagovat

myslela som si, že s nimi bude chcieť ísť...nenechal by ich ísť samých.....super kapitola:))) som zvedavá čo sa tam stane;)

10 zuzka zuzka | 24. dubna 2009 v 20:42 | Reagovat

sakra...po té době už si moc nepamatuju o co tam šlo..:D..a nebo..to je asi to,kde se někde ti 2 opili,že?:D..no už možná vím:D

11 zuzka zuzka | 26. dubna 2009 v 8:04 | Reagovat

pardon..nedošlo mi,že jsem předtím skončila o několik kapitol před touto kapitolou :D..ale jinak opravdu super:)..těším se na další kapitolku:)

12 Alice Alice | Web | 5. května 2009 v 19:34 | Reagovat

Kdo se má v těch římských číslicích vyznat.. :-D :-D skvělá kapča.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama