VIII. kapitolka

27. ledna 2008 v 16:19 | maggie |  °°Friendship or love?°°
Další kapitolka je na světě!!:))njn....sem se nudila, tak jsem hold nasmolila pokráčko...:))
Stejně jako jindy prosím o komentíky...a řekla jsem si, že takových 8-9 komentů by mohlo stačit na další kapču...:))když budete chtít, tak mi do komentářů můžete napsat k jaký povídce by jste chtěli kapču dřív....a když se nějak shodnete, tak se to pokusím splnit...:))když nebudete do komentů nic psát, tak příští kapitolka bude na mě...:))
tak opravdu hlavně nezapomňte komentovat, jinak se tady další kapča neobjeví!!:D
a teď už nebudu otravovat...tak jen čtěte!!:))

8.kapitola:
No bezva!Sedíme před ošetřovnou už přes půl hodiny a nemáme ani tucha, co s Lily je. Kdybychom aspoň věděli, jakou kletbu na ní ta mrcha použila! Cítím se hrozně! Je to moje vina, co se stalo. Kdybych se nepouštěla do té hádky...
Jinak na klidu mi zrovna nepřidává fakt, že z ošetřovny každou chvilku vyběhne nějaký učitel nebo skřítek a za pár minut se vrací s čerstvými obvazy nebo lektvary. Jestli se neuzdraví....Jestli se jí něco stane....Tak přísahám, že té zmijozelské ropuše vlastnoručně pozměním vizáš!
Lily je moje nej kámoška už od prvního ročníku. Mám sice spousty dalších přátel. Mám Siriuse. Mám Jamese a Rema, ale Lily nedokáže nikdo nahradit. Nikdo! Každý z těch, které jsem vyjmenovala má v mém životě nějaký úděl, nějaký podíl...
"Lidi!"ozval se v chodbě Remův hlas po dalších deseti minutách. Všichni jsme se na něj otočili, i James, který do teď pochodoval po chodbě jako lev v kleci a v jednom kuse zíral na dveře ošetřovny, jestli se už náhodou neotevřely a nestojí v nich Lily s pobaveným úsměvem na rtech.
"Zdar, kámo,"pozdravil Sirius. Asi byl jediný, který toho byl schopný. Já měla v krku obrovský knedlík a Jimmy zase pokračoval ve své předchozí zábavě. A to přecházení po chodbě sem a tam.
"Co se proboha stalo?"začal se okamžitě vyptávat Remus. "Co je s Li-"ještě než to stihl doříct, otevřely se dvěře a vyšla z nich madam Pomfreyová.
"Bude v pořádku,"oznámila nám a mě ze srdce spadl obrovský balvan. Podle výrazu v Jamesově tváři jsem poznala, že se mu také ohromně ulevilo.
"Ale proč to trvalo tak dlouho?"zeptal se Sirius.
"Nemohla jsem zjistit jaké kouzlo na ni bylo použito,"vysvětlila Pomfreyová. "Zjišťuje se to velmi nesnadno, zvlášť, když tady nemám takové přístroje jako sou například u Munga,"když dopověděla, otočila se na mě a řekla: "Slečna Evansová s vámi chce mluvit."
"Jasně,"vyhrkla jsem okamžitě a už jsem se hrnula ke dveřím.
"Lily!"vykřikla jsem a vrhla se kamarádce kolem krku. Lily se pobaveně zasmála a lehce mě poplácala po zádech. "Ježíš, Lil!Víš jak si nám nahnala?!Když tě zasáhlo to kouzlo a my jsme vůbec nevěděli, co s tebou je!A navíc si tady byla zavřená přes třičtvrtě hodiny!Víš co to pro nás bylo?!"
"Ty si vykáš, Kat?"ušklíbla se Lily pobaveně. Co? Počkej chvilku. Na mě musíš pomaleji holka...Vykam?Tak vykam si nebo ne? Počkej...už to šrotuje...Ááááá!Už vím!
"Jasně, že ne!"vyhrkla jsem po chvilce překvapeného mrkání.
"On tam s tebou ještě někdo čekal?"podivila se kamarádka. Tentokrát jsem to byla já, kdo koukal, jako kdyby viděl ufona.
"To si piš, holka!"ujistila jsem jí a sedla si k ní na postel. "Měla bys být poctěna, protože mimo mě před dveřmi ošetřovny tvrdli skoro hodinu také dva celkem slušní borci. A jeden z nich je do tebe dost velkej blázen, mimochodem... Tvrdli tam jen kvůli tomu, že o tebe měli strach!"hlavně jeden, pomyslela jsem si.
Lily na mě valila oči a když už jsem měla pocit, že ze sebe nic nedostane, vyrazila ze sebe, sotva slyšitelným hláskem, jediné slůvko: "Potter?"
"Ten a nikdo jiný,"přisvědčila jsem s úsměvem. Pokud teda nepočítám Siriuse, no!
"A-ale proč tady zůstával?A jak jsem se sem vlastně dostala?"ptala se zmateně Lil.
"Takže, vezmeme to od zadu, jo?"začala jsem. "Ptáš se jak jsi se sem dostala?Když tě zasáhla ta kletba, když jsi skočila před Jamese, abys ho zachránila,"na tuhle větičku jsem nezapomněla upozornit. Přišla mi strašně důležitá a zřejmě i Lily si uvědomila, co vlastně udělala. "Okamžitě jsi omdlela a spadla Jimmymu rovnou do náruče. Měl o tebe strašný strach a okamžitě tě donesl až na ošetřovnu. Pět pater sprintem s tebou v náručí!"znovu jsem podala důraz na poslední větičku. "A pokud jde o tu druhou otázku...Mám za to, že jsem ti to už několikrát vysvětlovala...Miluje tě, Lil a moc mu na tobě záleží!Celou dobu, co tě Pomfreyová ošetřovala, pochodoval na chodbě jako lev v kleci a dával si za vinu, co se ti stalo. Myslím, že je na čase, abys změnila svůj názor na něj,"dokončila jsem svůj monolog, zatímco Lily nervózně upírala smaragdové oči do peřiny. Po chvíli jsem se zvedla a vydala se ke dveřím.
"Kat!"ozval se za mnou Lilyin naléhavý hlas právě, když jsem se dotkla železné kliky. Otočila jsem se. "Mohla bys ho sem poslat?Moc ráda bych mu poděkovala,"usmála se nejistě. Šťastně jsem se na ni zazubila na znamení mého souhlasu a vyběhla jsem na chodbu.
Sirius s Jamesem seděli na schodech, které vedly do vstupní síně a jakmile mě zaragistrovali, vyskočili na nohy. Remuse, jak jsem se později dozvěděla, poslali najít Petra. Teda prej ho šel hledat dobrovolně...Prej..no...Radši to nebudem rozebírat, co říkáte?Každopádně tam nebyl, když jsem se vrátila na chodbu.
James na mě okamžitě začal chrlit otázky: "Tak co? Jak je jí? Cítí se dobře? Bude teda v pořádku?"
"Klid, Jamesi!"zarazila jsem ho s úsměvem. "Ano, bude v pořádku a cítí se dobře,"ujistila jsem ho. "A chce s tebou mluvit,"dodala jsem. James i Sirius na mě vyvalili oči.
"To-to jako fakt?"vydechl James překvapeně.
"Jo, fakt!Neměl bys jí nechávat čekat!"upozornila jsem ho s úsměvem a ukázala jsem na mahagonové dveře. James ještě chvilku postával na místě, ale pak se rozhodným krokem vydal k ošetrovně a vešel dovnitř.
"Myslíš, že jim to pomohlo?"zeptal se Sirius, když jsme se znovu posadili na schody. Věděla jsem, co myslí.
"Jo,"usmála jsem se. "Myslím, že budeme muset Cise nakonec ještě poděkovat."
"Fajn,"zakřenil se Siri. "A představ si, že ti tuhle poctu moooc rád přenechám...To seš ráda, co?"
"Týýý!"šťouchla jsem ho ukazováčkem do žeber, načež jsme se oba rozesmáli.
"A jak se cítíš?"jeho hlas najednou zněl naprosto vážně a starostlivě.
"Já?Ale jo, cítim se dobře,"odpověděla jsem zmateně. "Zato ty by sis měl jít nechat sešít to obočí,"upozornila jsem na krvavý šrám na Siriusově tváři. Sirius si ledebale setřel zaschlou krev z obličeje a upřel na mě bouřkový pohled.
"Takhle jsem to nemyslel,"oznámil mi klidně. "Přece jen jsem viděl, jak jsi se chovala, když jsme tady čekali." Chvíli jsem mu upředě zírala do očí, ale po chvíli jsem ten pohled nevydržela. Uhla jsem očima a pohledem začala zkoumat drobné vzory vyryté v podlaze.
"Měla jsem dost v kalhotách,"přiznala jsem po chvíli upřímně.
Sirius mě chvilku upřeně pozoroval a nakonec mě k sobě pevně přitiskl.
"To nic, zlato. Evansová bude v pohodě,"šeptal mi něžně do vlasů. Po tvářích mi stékaly slzy jako hrachy a svou slanou pouť zakončovaly v Siriusově školní košili.
Chlácholivě mě hladil po zádech a vlasech a ochranitelsky k sobě tiskl. Asi ani netušil, že právě jeho poslední věta, kterou se mě pokoušel utěšit, měla asi stejný účinek, jakoby na mě začal řvát, že za všechno můžu já. A řval by na mě právem. Nikdo jiný než já za to nemohl. Jo, Lily sice bude v pořádku a zato jsem opravdu ráda, ale mohlo se stát ještě něco mnohem horšího!Kdyby na ni Narcissa sesla nějakou jinou kletbu, tak by mohlo být všechno mnohem horší!A zase jen kvůli mojí přehnané hrdosti a ukecanosti!Kdybych já byla aspoň jednou zticha!Aspoň jednou, jedinkrát!
Sirius se ode mě kousíček odtáhl, aby mi viděl do očí a jemně mi z tváře setřel slzu, která si hledala cestičku mezi kousky zaschlé soli, které za sebou zanechaly její sestry. Uslzenýma očima jsem nervózně těkala ze Siriuse, ke svým botám a zase zpátky. Sirius mě po chvíli jemně chytil za bradu a donutil mě, se mu podívat do očí. Nejistě jsem těkala pohledem po jeho obličeji. Nevěděla jsem, co chce dělat. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než pohlédnout do těch krásných bouřkových očí, ve kterých jsem vždy našla útěchu....
Tentokrát jsem tam ale viděla i něco jiného. Něco, co mě překvapilo, zarazilo, vyděsilo...
Po chvíli se Sirius odtáhl. Vypadalo to, jakoby si rozmyslel to, co chtěl udělat. Vyškrábal se na nohy, pomohl na ně i mě, a pak jsme vrazili na ošetřovnu...
Ajaj...Asi jsme měli zaťukat, co?Mno....tak příště...
Aby jste to pochopili....James s Lily stáli vedle jednoho nočního stolku, který postával mezi dvěmi bíle povlečenými posteli, a vzájemně se objímali.Jimmy hladil Lily po zádech a spokojeně se usmíval a Lily si hlavu opírala o jeho famfrpálem namakaný hrudník a rukama mu pročesávala vlasy.
Když jsme se Siriusem otevřeli dvěře a vpadli dovnitř, zůstali jsme zaraženě stát na místě. Měla jsem pocit, že to se mnou šlehne, fakt! Ti dva se ani nehádali, ani na sebě neposílali kletby, ale prostě a jednoduše se snažili udělat z Lily A Jamese, Liljamese a to se jim-Mno... Echm... To jste asi nepobrali, co?Ale to je fuk...Prostě tam stáli v obětí jako milenci, kteří se už několik měsíců neviděli, no.
Oba dva, já i Sirius, jsme se otočili k tomu druhému, a jako bychom to měli nacvičené, jsme štípli toho druhého do zápěstí.
"AU!"vyjekla jsem hlasitěji než jsem měla v úmyslu a Sirius mě probodl pohledem typu: 'Ty seš suchar', ale sám si mnul štípanec, způsobený míma nehtíkama, takže opravdu nevím, co má za problém. Takový věci se v sobě nemají dusit, jako to dělá on. Tak ať drží tlamu!
Ty dvě hrdličky, pokud se jim tak dá říkat...No, jestli ne dneska, tak za pár týdnů určitě...Ale teď se radši vrátíme zpátky... Ti dva se od sebe okamžitě odtrhli, a poté, co si všimli, že jejich vyrušiteli není nikdo jiný, než jejich dva nejlepší přátelé (jakože my!To je snad jasný, ne?), odskočil od sebe, jakoby je zasáhl elektrický proud.
"Ehm,"zamumlal Siri a rozpačitě se podrbal ve vlasech. "My jdem jen za Pomfreyovou," vysvětlil, výmluvně ukázal na natržené obočí, a pak div né sprintem vlítl do její kanceláře. A já ho stejně kultivovaně následovala.
Po několika minutách jsme všichni společeně vyšli z ošetřovny. James zářil jako sluníčko a Lily vypadala, jakože má hodně vysokou horečku. Možná se mi to jenom zdálo, ale....Mám pocit, že se u nich rozhodně blýská na lepší časy...:)Ti dva sou pro sebě jako stvořený!Ale že to tý holce trvalo, než jí to došlo, co?Ale co se divim....Někde jsem slyšela nebo četla, nevzpomenu si, že prej zrzky sou stejně natvrdlý jako blondýny...Mno...Ale podle vlastní skušenosti bych řekla, že stejně na tom sou i černovlásky...:))
Já a Sirius jsme šli mlčky vedle sebe a vrhali na sebe vítězné pohledy. Siri se celou cestu culil, tak že by mohl konkurovat i Jimmymu a já pokukovala po Lily. Celkem mě zajímalo, co ona na to. Tvářila se celkem spokojeně...Tak teď už to půjde jako po másle...:))Teda...To jsem si myslela...
"Nepůjdem do společenky?"navrhl vyzubeně James.
"Zapomeň!"zpražila ho okamžitě Lily. "Vždyť ještě máme péči o kouzelnické tvory a po obědě dvouhodinovku lektvarů!"
"A to vadí?"ušklíbl se Jimmy pobaveně.
"To si piš, že to vadí, Pottere!"
"Jamesi,"opravil ji samolibě kamarád.
"Ty jsi James."
"Já vím,"přitakal Jimmy.
"Tak proč mi říkáš Jamesi?"
"Říkám ,Jamesi', protože já jsem James a ne Potter!"vysvětlil James s úsměvem.
"To není pravda!"odporovala mu Lily s úšklebkem. "Ty jsi Potter!"
"JAMES Potter!"zdůraznil Jimmy své jméno.
"Já vím, jak se jmenuješ!"
"Tak proč, mi tak neříkáš?"
"Já ti tak říkám!"
"Říkáš mi: Potter!"
"Vždyť jsi Potter!"
"Jsem James!"
"James Potter,"zakoulela očima Lil, jakože ví a chápe.
"Lily Evansová,"zazubil se Jimmy. Začínám se ztrácet....
"To jsem já!"vyjekla Lil. Taky bych řekla...
"Vždyť to říkám!"
"Ne!Ty jsi řekl, že ty jsi Lily Evansová, ale to jsem já!"
"To ty jsi řekla, že jsi James Potter, tak co jsem měl dělat?"
"Já něřekla, že jsem ty!"
"Ale řekla!"
"To není pravda!"
"Ale je,"zaculil se samolibě kamarád.
Ti dva se hádali celou cestu do společenské místnosti. Tak nic, no...Asi na nich budeme muset ještě zapracovat...Co se dá dělat?Vyměnila jsem si se Sirim pohled a všichni čtyři jsme prošli do společenky. Lily si okamžitě vyrazila pro věci na hodinu a mě nezbylo nic jiného než ji napodobit. Na hodinu jsme jít museli, protože ty dvě paka se chovali dostatečně hlučně, aby je slyšela minimálně půlka školy, včetně učitelů.
Když jsem si házela do brašny učebnici na lektvary a další různé věcičky potřebné pro školní docházku, oči mi, ani nevím proč, zabloudily k fotografiím na mém nočním stolku. Tři byly kouzelnické. A jedna mudlovská. Vlastně to byla fotomontáž. Pomáhal mi s ní bráška. Já se v kompech zas tak moc nevyznám, ale brácha je počítačový génius, takže ta fotka opravdu vypadá jako pravá. Jsem na ní já s klukama pod našim oblíbeným dubem na školních pozemcích a pomocí moderní technologie, tam bráška vložil i fotku Lily. Sedí tam vedle Jamese a spokojeně se culí. Tahle fotka Lily děsně štve. Vždycky, když se na ní náhodou podívá, okamžitě protočí ty dva smaragdy v soup a pokusí se jí, jako tu fotku, velmi nenápadným způsobem podpálit. I když přiznávám, že letos se o to ještě nepokusila ani jednou. Asi jí už došlo, že jsem na ní použila kouzlo, které ji ochrání před ohněm, vodou, větrem a vlastně téměř před vším. Hi-hi...Chytrý, co?:)Njn...Ode mě ani nic jiného čekat nemůžete, no.... :)
Jinak na těch dalších fotkách jsou také moji kamarádi a rodinka. Na jedné jsem já se všemi Poberty, když jsme byli u Jimmyho doma. Druhá zobrazuje mě a Lil. Pořídily jsme si jí, když jsme byly na nákupech v jednom mudlovském nákupním centru. Takže tam skoro za kupou papírových, nákupních tašek ani nejsme vidět, ale přesto, čas od času vykoukně zrzavá nebo černá palice s potutelným úsměvem. A na poslední fotce je taťka v náručí držící vystrašenou mamku a bráška, který pro změnu popadl do pařátů mě. Takže tam s mamkou ječíme, jako blbý a ti dva pánové se jenom přiblble culí. Njn....Ale přesto se mi ta fotka líbí. Když jsem si prohlížela fotku s mojí rodinou, uvědomila jsem si, že jsem jim už dlouho nepsala, a že to hned po skončení školy musím napravit.
"Pohni, Kat,"zavolala na mě ode devří Lily a zmizela na chodbě.
"Už jdu,"odvětila jsem. Položila jsem fotky zase na své místo a vyběhla za Lil. Kluci už čekali ve společence.
"Jdem?"zeptala jsem se. Všimla jsem si, jak pánové protočili oči v sloup, ale nijak jsem to nekomentovala. Nakonec jsme se všichni vydali na péči o kouzelnické tvory. Na chodbách nás doprávázely nedůvěřivé pohledy, teda, mě a Siriho ani tak né, jako spíš Jamese a Lily. Můžete hádat proč...?:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 madeleine madeleine | 27. ledna 2008 v 16:44 | Reagovat

Zase to bylo báječný! Další kapitolka by mě asi nejvíc potěšila tady (u Friendship or Love), ale baví mě asi všecny povídky, takže když ji přidáš jinam, rozhodně se nebudu zlobit :-)

2 Carrol Carrol | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 17:54 | Reagovat

No takže začnu od začátku:D... Asi si říkáš jestli se máš bát teď nebo až potom, ale neboj...:D... Další kapču přidej zase k Friendschip or Love... Je nejlepší :))... No a teď ke kapitolce... Jsem dojata, protože jak tam píšeš blondýny jsou blbý jako zrzky i jako černovlásky. Takže ani nevíš jakou jsi mi udělala radost.  :D

Tlemila jsem se od začátku do konce jako, jako, jako Jimmy a Siri v kapitole... No prostě sedim u kompu a jsem ráda že tu neni kamera... Takže konec mého proslovu :). Kapča je skvělá...

3 anusz anusz | Web | 27. ledna 2008 v 20:19 | Reagovat

nejlepší pro mě by bylo, kdyby si napsala kapitolku k téhle povídce. Mě se zdá ze všech nejlepší. A nechceš se spřáteli? jestli jo tak pisni na můj blog

4 Nikky Nikky | Web | 27. ledna 2008 v 20:22 | Reagovat

LOL a já si myslela jak ty dva (lily a james) budou happy páreček a ono nakonec nic a zase s ehádaj:D ne strašně s emi  líbí tvůj styl psaní a prosííím další:D netrap mě:))

Líbila se mi ta hádka:D LOL:))

5 Lia Lia | 27. ledna 2008 v 20:37 | Reagovat

super:))..nooo uz sa to troska rozhybava:)konecne...:)..uz som zvedava na dalsiu kapcu:)

6 FeFKa FeFKa | Web | 28. ledna 2008 v 10:25 | Reagovat

ta powiedka je uplne super :D a urcite rychlo pridaj dalsiu kapitolu k Friendship or Love

7 medea SB medea SB | Web | 28. ledna 2008 v 12:30 | Reagovat

tak to jejich seznámení mě dost pobavilo..super rychle další, ju..

8 elian elian | 29. ledna 2008 v 22:11 | Reagovat

bezva kapča!!tahle povídka se mi začína celkem dost zamlouvat....líbí se mi, jak popisuješ ty katyiny názory, pocity atd....ten začátek byl boží!!:)

9 wisty wisty | E-mail | Web | 30. ledna 2008 v 15:49 | Reagovat

jo, 9. komentík!! tak je to vážně úžasný, a myslím, že další kapča by mohla byt k týhle povídce:)

10 Lightsoul Lightsoul | Web | 1. února 2008 v 11:48 | Reagovat

Tak to je fakt sííííla

11 Jenny Jenny | Web | 17. února 2008 v 16:54 | Reagovat

Pááááni!!!!! Tahle povídka je kapitolu od kapitoly lepší, pokud to tedy ještě vůbec jde. Je to supeeeer!!!! Strašně se mi líbila ta scéna s Lily a Jamesem=D Fakt bomba, tak já jdu dál

12 Melissa Melissa | Web | 22. března 2008 v 14:53 | Reagovat

super. normál jsem měla strach o lil co jí ta blondatá kráva udělala. a sirius hrdina... s natrženým obočím...to muselo bolet jestli mu to zašívali stejně jako mě jednou, když jsem dostala kamenem bez umrtvení... oua... bezvadná. doufám, že mi vyjde čas a přečtu zbytek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama