V. kapitola

8. ledna 2008 v 19:26 | Maggie |  °°Friendship or love?°°
5. kapitola:
Takže!!Daší kapitolka je na světě!:))Tentokrát to nebudu nijak dlouho okecávat....:))Snad jen:prosím, pište komentíky!!!Vždycky mi hrozně moc pomůžou k dalšímu psaní!!Takže se nade mnou prosím smilujte a něco málo mi tady po sobě nechte....:))
Ale teď už se pusttě do čtení....:)))

"Sakra, Pottere, nemohl by ses kousek šoupnout?"napomínala Lily Jamese. Už asi po sedmé, pro vaší informaci. Aby jste tomu rozuměli…Právě totiž sedíme v kočárech, tažených neviditelnými testrály. Mají nás odvést do Bradavic. Už naposledy.
"Obávám se, že nemohl, Evansová,"odvětil Jimmy lehce popuzeně. Od té slovní přestřelky mezi nimi je značně zamlklý a protivný. Doufám, že ho to brzy přejde, protože tohle je k nevydržení.
"A to jako proč?"
"Jestli jsi si nevšimla, tak tady není zrovna dvakrát nejvíc místa!"osopil se na ni. Všimla jsem si, jak Lily překvapeně zamrkala a i Sirius s Remem se tvářili značně překvapeně. Takhle na Lily ještě nikdy nevyjel.
"Fajn,"zavrčela Lil a zbytek cesty jsme všichni sborově mlčeli. Pro mě celkem obtížná činnost, to mi věřte.
"Prosím, posaďte se na svá místa,"rozlehl se síní hlas profesorky McGonagalové. Stála na vyvýšeném pódiu vedle malé třínohé židličky, na níž ležel starý otrhaný klobouk, s dlouhým svitkem pergamenu v rukou. Všichni studenti, kteří se vítali se svými přáteli z jiných kolejí, se vrátili ke svému kolejnímu stolu a poslouchali zařazování prvňáčků.
Během půl hodiny všichni noví studenti seděli u svých nových spolužáků a cpali se vším možným, co skřítci se svým umem dokázali vypotit.
Je fakt, že Lily už se přestala tvářit, jako že Jamese zabije a i Jimmy už se trošku vzpamatoval, takže už mezi námi nebylo takové dusno, ale pořád to nebylo ono. Ti dva se prostě nesnášeli!A jestli se nám povede dát James a Lily dohromady, tak přísahám, že se projdu po Velké síni, tak jak mě pán bůh stvořil!!!
No, i když….radši ne…Hi…:)Ještě by ze mě měli ty prťata trauma…To jim přece nemůžu udělat, no ne? :)
"Milí studenti!"postavil se Brumbál, aby zahájil svůj, dnes již druhý, proslov. V síni okamžitě nastalo hrobové ticho a tisíce očí se upíraly k usměvavému starému čaroději.
"Vím, že teď nemyslíte na nic jiného, než na svoje měkké postele, které na vás již dva měsíce nedočkavě čekají!"usmál se na nás dobrosrdečně, zatímco někteří se pobaveně zasmáli. "Ale prosím dovolte mi ještě chvilku vás obtěžovat těmito žvásty!"opět jsme se zasmáli a ředitel pokračoval. "Žádám prosím pozornost především pátých až sedmých ročníků! O prázdninách jsem měl tu čest sejít se s ředitelkou francouzské školy, Krásnohůlek. A madam Maxime mně oznámila, že se letos koná sedmapadesátý ročník soutěže mezi evropskými kouzelnickými školami,"dramatická odmlka….Všichni jsme na něj zírali s otevřenou pusou a nedočkavostí v očích. Vždycky když Brumbál něco naplánuje, nějaké ty soutěže, tak je to buď naprostá hovadina, nebo to akorát zabírá čas studentů. Ale je fakt, že ještě nikdy se nejednalo o mezinárodní soutěž! "ve zpěvu!"dodal a pobaveně sledoval, jak studenti vyvalili bulvy a začali si mezi sebou vzrušeně šeptat. Po chvíli zvedl ruku a tím nám oznámil, že stačilo.
"Školy mezi sebou budou soutěžit, jak v duetech, tak v sólech, ovšem, když vás bude víc nežli dva…nebude to žádný problém!Vítěz dostane každý pět set galonů!A když říkám každý, tak opravdu každý! Pokud vyhraje skupina, tak každý zpěvák dostane zaslouženou odměnu! Soutěž bude pracovat na principu karaoke. Takže si nemusíte lámat hlavu s tím, že neumíte hrát na žádný nástroj!"usmál se. "Zapisovat a zkoušet budete s profesorkou McGonagalovou. A teď už vám přeji dobrou noc!"dokončil projev a posadil se zpět na své místo a začal něco živě prodiskutovávat s profesorkou přeměňování. Většina studentů od pátého ročníku víš, zůstala zaraženě sedět na svém místě. Ani my jsme nebyli výjimkou. Sirius, Jimmy, Lily a já jsme zírali na Brumbála, jako bychom čekali, že každou chvilku vstane a řekne 'apríl'. Remus jako jediný vypadal normálně. Petr sice taky nevypadal překvapeně, ale u něj to přisuzuji spíše nevnímavosti ředitelova proslovu, než schopnosti rychlého vzpamatováni se.
"Haló!!Země volá Jamese Pottere!"zamával Remus Jamesovi rukou před očima. Jimmy na něj vyplázl jazyk a my jsme se rozesmáli. Lily šla prefektům oznámit hesla, zatím co kluci už vyrazili na kolej. Čekala jsem na Lil před dveřmi Velké síně. Jak jsem si všimla, tak všichni lidi, co procházeli kolem nás, se nebavili o ničem jiném, než o soutěži.
"Tak co tomu říkáš?"vybalila na mě Lily, jakmile se vynořila z davu studentů.
"Já nevím,"pokrčila jsem rameny. "Řekla bych, že to nemá cenu!Je to mezi všemi evropskými zeměmi! Tady nemáme šanci!"
"Ale mohla by to bejt psina, nemyslíš?"zašklebila se na mě. Bylo mi absolutně jasné, že jí samotnou by ani nehlo, jít někam zpívat a ztrapňovat se před celou školou plus našimi 'vzácnými' hosty.
"Jasně!"zasmála jsem se. "Ztrapňovat se před půlkou Evropy…strašná sranda!"ušklíbla jsem se ironicky.
"Ale uznej, že 500 galeonů by se mohlo hodit, no ne?"mrkla na mě kamarádka a já se hlasitě rozesmála.
"Ale jo!Prachy ty se vždycky hodí!"přitakala jsem a pak jsme se sehraně rozesmály.
Před Buclatou dámou jsme řekly heslo a okamžitě zapluly do své ložnice. Vzhledem k tomu, že Lily byla primuska, tak měla vlastní ložnici, ale domluvila se s Brumbálem, že budu moc spát u ní!No není to skvělý?Máme vlastní ložnici, stejně velkou, jako tu minulou, akorát s tím rozdílem, že nemusíme každej den před spaním poslouchat naše šílené spolubydlící, jaký odstín laku na nehty si načmárají na drápky druhý den. Vlastní koupelnu, která spíš připomíná aqua park a celý rok plný dobrodružství před sebou!Prostě bomba!Tenhle rok si užijeme!A když říkám my, tak nemyslím jen mě a Lily!Samozřejmě zapojuji i kluky!Až teď mi došlo, jak důležitý je plán LJ!Ti dva k sobě patří, ať se jim to líbí nebo ne!Takže!Dnes je den, který by se měl zapsat do dějin! Kathrina Conneryová se rozhodla!Pomůže Siriusovi Blackovi s plánem, který zachrání svět!!!Takže bacha na mě!
Ou! Asi jsem se nechala trošku unést, co?Hi-hi!! :)Tak jo…ale teď dál!
Právě se s Lily hádáme, která z nás bude mít postel u okna.
"Proč chceš postel u okna?"vyštěkla na mě Lily.
"Potřebuju čerstvý vzduch!"oznámila jsem jí a začala si vyhazovat věci na postel.
"No, taky ho mám ráda!"vrátila mi to Lily a hůlkou mi odlevitovala věci na druhou postel.
"Ale-"vyhrkla jsem, ale to už zvedla do vzduchu i mě a z výšky mě pustila do, naštěstí, měkkých peřin. Ta postel byla snad přečarovaná trampolína, nebo co!Ještě několikrát jsem se odrazila a vyletěla do vzduchu. Až když přestala působit síla a pohybová energie vynaložená k mému nadskakování, se přeměnila na polohovou energii(nebo tak nějak to bráška říkal), jsem zůstala zaraženě sedět. Lily se jako naprostej cvok smála na druhý straně místnosti.
"Ty potvoro!"vykřikla jsem se smíchem. Popadla jsem polštář, přeběhla místnost a vší silou jsem s ním do ní začala bušit.
"Áááá!"zaječela Lil a přeskočila postel. Cestou samozřejmě stihla popadnout polštář a mrsknout ho po mně.
A tak začala pravá, nefalšovaná, polštářová válka. Pobíhaly jsme po pokoji, vřískaly, smály se….a budily všechny v okolních ložnicích! :)
Druhý den se samozřejmě jako první probudila Lily. Ale to by nebyla ona, kdyby si to pořádně nevychutnala. Jako představte si, že si jen tak klidně podřimujete v měkoučké postýlce, zdá se vám jeden z nejsladších snů za celý váš dosavadní život (černovlasý, světlooký, namakaný kluk pouze k vašim službám :)) a najednou vás něco vyzvedne do vzduchu a než se nadějete už máte hlavu strčenou v záchodové míse. Poněkud peprné probuzení, řekla bych. Jo, mimochodem….ten záchod byl spláchnutej, takže se opravdu nemyslete, jako že jsem si na palici obtiskla všechny bobany, který tam Lily po ránu hodila, to jako fakt ne! Zase to by mi Lily určitě neudělala….teda doufám!:)
"Prrrrssesff!"začala jsem prskat jakmile se mi podařilo vytáhnout hlavu ze záchodový mísy. Fuj!To je mrcha!Blééé!!Já z těch plic to vodu snad nikdy nedostanu!!Fuj!!
"LILY!"zařvala jsem tak hlasitě, že to museli slyšet i kluci ve vedlejší věži. Lily se samozřejmě během mého prskání stihla zdekovat a zalést si do bezpečné vzdálenosti. Teda, to si myslela ona! Hi-hi!:)
Vběhla jsem do pokoje jako tajfun, z hlavy mi odkapávala voda(opravdu to byla jen voda!) a s obličejem otlačeným od polštáře. Jak jsem brzy zjistila, Lily seděla zalezlá za její postelí (jo, přiznávám se!Nakonec ten boj o postel u okna vyhrála ona, no!) a kulila na mě nevinné smaragdové oči. Ha-ha! Dobrej pokus, holka, ale na mě to jaksi nepůsobí!Kiš-kiš!:P
"Ty!"vykřikla jsem, ukázkovým skokem jsem přeskočila mojí postel a popadla můj malý polštářek, který jsem dostala od jednoho mého bývalého kluka, ale to mě ani kapičku nevadilo a mrskla ho po ní. Ale ta mrška se před ním skryla za postel, takže mému milému polštářku nebránilo nic v tom, aby krásně vysvištěl otevřeným okem ven.
"Néé!"zavřeštěla jsem hystericky a rozeběhla jsem se k oknu. Absolutně jsem zapomněla na svou nevraživost vůči nejlepší kamarádce a začala prodlévat slzy na nebohým osudem mého milovaného polštářku s ouškama. To vše během sotva dvou vteřin. Doběhla jsem k oknu rychlostí kterou by mi mohl závidět i Šebrle a vykoukla ven. Polštářek si to vesele plachtil vzduchem a já se zděšení v očích zírala na tu slizkou mastnotu na kterou měl dopadnout. Lily vedle mě dostala nepředstavitelný záchvat smíchu. Bylo jí úplně putna, že právě ztrácím jednoho z nejlepších přátel, který při mně věrně stál už od čtyř let-jo přiznávám se!s tim bejvalým klukem to zase nebylo, tak žhavý-a neopustil mě ani v té nejhorší chvíli!
"DO PRDELE!!"ozvalo se ze zdola. Že by dostal do paličky čumáčkem?Hi-hi!:)
Jednu malinkou chviličku jsem doufala, že ten magor uhne a mého polštářku se ani nedotkne. Ach ta naivita!
"CO TO SAKRA JE?!"zavřeštěl ten slizoun, čapnul MŮJ polštářek do svých špinavých pařátů a rozhlížel se kolem sebe a až asi po dvou minutách mu konečně došlo, že žádný kentaur ze Zapovězeného lesa nestřílí chlupaté polštářky s prasečím ksichtíkem po slizkých, otravných a zmijozelských mastnotách, jako je on a konečně se podíval nahoru.
Lily se mi klátila u nohou, takže jí Srabus neviděl, zato já jsem v okně byla jako ve vitríně.
"CONNERYOVÁ!"zavřeštěl přes celé školní pozemky a mimo obyvatel Zapovězeného lesa ho samozřejmě slyšeli i veškeří obyvatelé Nebelvírské věže. Hysterka jeden! To už by mi byla milejší 'mudlovská šmejdka', než tohle! To by totiž nebylo všem hned tak jasné o koho se jedná, no.
"Srabusi?"pozvedla jsem obočí a vyklonila jsem se z okna, abych na něj viděla. Teda, jako né, že bych o to nějak zvlášť stála, ale je to slušnost, no ne?Když s někým mluvíte, chápete, že jo?Prostě slušný vychováni 4ever!
"TY JEDNA ODPORÁ MUDLOVSKÁ ŠMEJDKO!"zasalutoval znovu. Vidíte?Ani jsem nemusela moc dlouho čekat!Je to šikulka, ten náš Srabík!
"Slyšel jsem dobře, Srabusi?!"ozval se z jednoho okna Siriusův hlas. "Nemluvil jsi tady na Katlin, viď, že ne?!"přeměřil si ho výhružně očima. Vážně z něj až šel strach!Ale je to milé, co?Takhle se mě zastat.
"Kolik je tady dalších mudlovských šmejdek?"zeptal se Snapík ironicky. "No jo!Já zapomněl!Vy jich tady máte celou kupu, co?"ušklíbl se a výmluvným pohledem zakotvil na Lily, která se už přestala tlemit a uráčila se poctít nás svou přítomností.. V tu chvíli se objevil vedle Siriuse i James.
"Zmlkni, Srabusi, nebo toho budeš litovat!"zavrčel James, tak aby ho Snape slyšel. V oknech se už stihla nahromadit snad celá nebelvírská kolej a všichni se zájmem sledovali představení.
"Snad si nemyslíš, že se tě bojím, Pottere!"zakdákal Snape, přeměřil si Siriuse s Jimmym pohledem a pokračoval: "Jsi krvezrádce, stejně jako ten tvůj sviňskej kamarádíček!Nemáš ani na to, abys mi čistil boty, ty špíno!"
"Sklapni, Snape!" vyštěkla jsem. K mému překvapení jsem nebyla ani v nejmenším sama. Nejenže se ke mně se stejnou hláškou přidali i James se Siriusem, od kterých se to očekávalo, ale i Lily si Snapea vražedně přeměřovala očima a vypadala, že každou chvilku něco velmi nebezpečného napodobí můj polštářek. Ovšem to něco by přesně a bez keců zasáhlo svůj cíl. A to jest náš 'milovaný' Severus Snape.
Ovšem k mému zklamání (ale určitě jsem nebyla sama) se tak nestalo. Vzhledem k tomu, že Siriuse i Jamese Lilyina slova značně překvapila, stejně jako mě, otočili se k našemu oknu a já měla pocit, že je ještě nikdy nic nepotěšilo tolik, jako vražedný výraz ve tváři mé kamarádky. A já na tom byla dost podobně. Lily se zastala Jamese, chápete?!Ona se ho zastala! Tady se dneska bude pařit, přátelé!  Teda….pařilo by se…kdyby nám za dvacet minut jaksi nezačínala hodina…Hi! 
Mno….To mi připomíná, že bych se možná mohla konečně zkulturnit… Vzhledem k tomu, že ještě stále vypadám, jako že jsem vylezla z jezera, tak by to nebylo na škodu, co?
"Pánové, já tady končim!"oznámila jsem klukům. "Tohle je na nic. Čekejte ve spolčence!"
Přikázala jsem jim a zabouchla jsem okno. Ještě jsem si stihla všimnout zklamaných výrazů ve tvářích mých bývalých spolubydlících. Zřejmě čekaly, že by tady mohly pochytit nějaké nové drby a já je takhle zklamala! Hi-hi! :) Jsem na sebe hrdá!
"Mno, tak já už radši půjdu!"oznámila mi Lily sotva dvě minuty po mém ukončení slovní přestřelky Nebelvír vs. Zmijozel.
"Počkej na mě!Za chvilku jsem hotová!"řekla jsem a zamířila do koupelny, kde jsem si jednoduchým kouzlem vysušila vlasy a vytvořila na nich jemné pravidelné vlnky.
"Když já bych ještě chtěla stihnout snídani, víš?"ušklíbla se kamarádka. Zdá se mi to nebo fakt kecá? "A to při tvý rychlosti nestíháme!"Tak tady nekecá, přiznávám. "Tak zatím čau!"
Křikla na mě a dřív něž jsem stihla jakkoli zareagovat, vyběhla ven a bouchla za sebou dveřmi. Tak nic, no. Jimmy se hold dnes bude muset obejít bez její přítomnosti, no. Však on to přežije, chlapec!
Během patnácti minut jsem byla namalovaná, jen řasenka, trošku make-up a lesk na rty, to je hned, no ne? A už mi chybělo jenom dozapnout bílou školní košili (se svetrem se ze zásady neobtěžuju), ale usoudila jsem, že pokud chci stihnout lektvary, tak bych měla pohnout. Hodila jsem si na rameno tašku s učebnicemi a dalšíma nepotřebnýma věcičkama a vyrazila na hodinu. Můj plán, po cestě si zapnout košili a doladit detaily, byl poněkud rozbit, když do mě někdo prudce vrazil, jakmile jsem otevřela dveře a objevila se na prahu našeho pokoje.
AUU! Do háje! Já myslela, že jedinej cvok, co je pět minut před zvoněním ještě ve věži, jsem já!A ono ne!
Dřív než jsem se stihla vůbec vzpamatovat, jsem se už kutálela po skluzavce pěkně dolů. Nic moc pocit, to si pište. Zkuste si někdy s někým spicnout právě, když vycházíte ze svého pokoje a ten někdo je pravděpodobně kluk, protože jinak nechápu, proč jedu dolů po skluzavce a neházím tygry ze schodů….Moment!Jak to že ta blbá skluzavka dala přednost tomu klukovi! Vždyť tady jsem přece i já, ne?! Tomu se říká diskriminace, dámy a pánové! Asi budu feministka, pač tohle mě fakt štve! Chlapy aby náhodou neměli v něčem přednost, co? Pff! Stejně to jsou jenom nadržený sexistický pras-
"A do prdele!"ujelo mi, když jsem zjistila koho jsem to vlastně sejmula.
"Né, díky, Katlin!"sykl Sirius bolestně a mnul si naražené rameno. Simulant jeden!Copak ho to může bolet, když to má skrz na skrz propletlý svalovou tkání? "Mě stačilo tohle a myslím, že bych tam ani nedošel!"utrousil, zatímco si pěstí mlátil do bolavého kotníku.Asi aby ho vhodil zpátky do pantu. Hi!:) Ještě chvilku skuhral dokud se na chodbičce neobjevila Jamesova střapatá palice.
"Hele nechtěli by jste hejbnout kost-" zarazil se uprostřed slova. Co je? Je na mě snad něco divného? Teda kromě normálních postižení…? Proč na mě tak vejrá? Tak hold jsme se spicli, no!A co?! A hele! Sirius se k němu přidal!To je sranda, co?Tak ať mi řeknou, že vypadam, jako magor, ale já to už vím dávno, takže můžou šetřit dechem.
Nechápavě jsem rozhodila rukama, když v tom jsem ucítila na prsou a na břiše podivně velký chlad.
"A do-"vyhrkla jsem znovu a rychle se otočila, aby nemohli vidět moji přírodní výbavu. Trochu pozdě, ale přece! Rychle jsem si zapla všechny knoflíčky a celé rudá se na ně otočila.
"Teda, Kat!"vydechl Sirius zasněně. "Netušil jsem, že seš takovej kus!" ušklíbl se pobaveně. Takže dobrý... Bere to s humorem..Taky aby ne! Jemu se to stopro líbilo! Beru to s humorem i já...
"Trhni si, Siriusi!"zpražila jsem ho s úsměvem.
"Smůla, brácho!"zakřenil se James na Siriuse a vytáhl nás na nohy.
Jak jsem zjistila, tak Petr s Remem už šli na hodinu a my máme zhruba….minutu padesát tři vteřin a nějakou tu setinu, abychom seběhli sedm pater, prokličkovali deset chodeb a prošli osmy zkratkami. No, co?Zdravý pohyb po ránu ještě nikomu neuškodil, no ne? 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Carrol Carrol | E-mail | Web | 8. ledna 2008 v 20:33 | Reagovat

já nemám slov... prostě skvělý, úžasný, jedinečný ...

2 LiZinKa LiZinKa | 8. ledna 2008 v 21:49 | Reagovat

no pekne..len tak dalej:)

3 medea medea | Web | 13. ledna 2008 v 0:46 | Reagovat

moc se mi líbí tahle verze, toho jak vyrůstali lily, sirius, james a dalšíí..asi bych chtěla moc, kdyby to bylo i víc o snapeovi, že?? já ho totiž zbožňujem...:)

4 Melissa Melissa | Web | 25. ledna 2008 v 16:02 | Reagovat

Ahojda... já se šíleně omlouvám, že to čtu až ted, ale neměla jsem vůbec čas...

hej kouzelnická superstar... to bude prdel... a ta přestřelka v tom okně jáj.... chudák polštář...

5 Lightsoul Lightsoul | Web | 1. února 2008 v 11:17 | Reagovat

fakt se ti to povedlo hned jdu na další kapču :-))))

6 Jenny Jenny | Web | 17. února 2008 v 16:35 | Reagovat

Supeeeeeer!!!! Fakt bomba!!! Já letím dál! Mimochodem, ta pěvecká soutěž je dost dobrej nápad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama