4.kapitolka-I/II

16. ledna 2008 v 20:08 | maggie |  °°Temný náznak noci°°
Tak jsem si všimla, že jsem už dlouho nepřihodila žádnou kapču a rozhodla jsem se to napravit...:))Takže přidávám kapitolku k Náznaku...doufám, že se vám bude líbit...:))
A ještě něco...touhle kapčou bych chtěla strašně moc poděkovat mým bezvadným kamarádkám...:)Káje a Helče...Mám vás moc moc ráda, holky...:))Nevím, co to na mě padlo, ale včera jsem četla jednu povídku, která byla fakt smutná a šlo tam především o přátelství...a tak nějak jsem si uvědomila, že takový skvělý kámošky, jako jsou Car s Helčou, nemá jen tak někdo....:))
Takže děkuju ještě jednou a hlavně tobě Kájo...:))

4. kapitola: Rodiče
"Dobré ráno,"usmála se Roxy, když si všimla, že se Anne probudila.
"Dobré,"zamumlala An a ospale si promnula ještě stále slepené oči. "Půl šesté?"podivila se právě probuzená dívka. "Nejsi náhodou cvok? Můžeš ještě dobrý dvě hodinky spát!"
"Já vím,"pokrčila rameny tmavovláska. "Ale ještě jsem si nezvykla na novou postel,"usmála se. Už byla oblečená do školní uniformy. Nyní si česala vlasy do dvou volných rozjařených copánků. Poté zamířila do koupelny a zvýraznila si oči černou tužkou a řasenkou a plné rty přejela meruňkovým leskem. Když se vrátila zpět do pokoje, zjistila, že Anne pořád sedí na posteli a pozoruje ji. Roxy si stoupla před velké zrcadlo a začala upravovat detaily.
"Co je?"všimla si jejího pohledu.
"Nic,"usmála se. "Jen, že jsem ráda, že jsme tě poznaly."
"Cože?"podivila se dívka a pohlédla na dívku v odrazu zrcadla. Anne jí pohled opětovala.
"Víš, jde o to, že,"na chvilku se odmlčela a hledala ta správná slova. "Vždycky jsme byli dobrými kamarádky, ale….Já a Jess se známe od školky. Od školky jsme nejlepšími kamarádky. Celý život jsme se od sebe téměř nehly. A pak jsme přijely do Bradavic a poznaly Lil. Stala se naší výbornou kamarádkou. Mám jí ráda skoro jako Jess, ale…"znovu se odmlčela. "Lily to tak necítí!Poznám to na ní!Myslí si, že se mezi nás vetřela, i když my to tak nebereme. Pro nás JE kamarádka."
"A co to má společného se mnou?"zeptala se Roxy trošku nechápavě. Anne se usmála.
"Jde o to, že jsem si všimla, že si tě Lily oblíbila. Má tě ráda. A to tě zná jen jeden den! Celých šest let se snažila nechat nás aspoň chvilku o samotě, abychom si mohly říct, to co si myslela, že její uši nemají slyšet. Pořád hledala tu nejlepší kamarádku a teď myslím, že jí našla,"usmála se na ní mile. Roxanne jí zaraženě pozorovala v zrcadle a snažila se vstřebat informace.
"Lily je super holka!Včera jsem někdy měla pocit, že to není obyčejný člověk, ale takovej anděl, kterého mi osud seslal, aby mě chránil a dával naději,"zazubila Roxy. Anne jí pozorovala také přes odraz v zrcadle.
"To máš pravdu!"souhlasila s úsměvem Anne. "Je to úžasná osoba!"
Ještě dlouho se dívaly jedna druhé do očí. Roxy se však neotočila. Stále zírala do zrcadla a srovnávala si myšlenky v hlavě.
Nakonec si přehodila copánky na ramena a otočila se už trochu zorientovaně na hnědovlásku sedící na posteli.
"Půjdu se porozhlédnout po hradě,"oznámila jí. "Uvidíme se na hodině,"křikla od dveří přes rameno. Dřív něž kudrnatá dívka stačila odpovědět, zabouchly se za ní dveře.
Roxanne se procházela pletištěm chodeb a nakukovala do prázdných učeben, přístěnků a síní. Sluníčko už dávno vyšlo, ale uvnitř hradu stále panovala tma a zima. Pouze Velká síň a pár hlavních chodeb bylo osvětleno. Několik ranních ptáčat už se ládovalo snídaní, ale jinak byl hrad tichý a klidný. Roxy si do ruky vzala několik toasů a pokračovala v prohlídce hradu. Nelákaly jí chodby, které vedly mezi různými učebnami. Procházela hrad a spíše mířila do vedlejších chodbiček a všemožných zákoutí hradu. Od Velké síně zamířila chodbou vlevo, vyběhla několik poschodí, až se ocitla v sedmém patře. Bylo tam pusto, prázdno. Zastavila se před velikým gobelínem a prohlížela si legrační trolly v růžových a modrých sukýnkách, kteří 'tančili' něco, co se jen s velkou fantazií dalo nazvat baletem. Roxy se pobaveně rozesmála, když jeden z nich mávl svým růžovým kyjem tak neohrabaně, že velkou palici vrazil svému tanečníkovi přímo mezi oči. Postižený troll zavrávoral a přepadl přes tančící tyč. S sebou vzal i druhého trolla. Jejich 'fanoušci' začali nadšeně tleskat. Zřejmě si mysleli, že to je na programu. Roxy pobaveně zakroutila hlavou a procházela kolem stěny sem a tam, aby si pořádně prohlédla všechny trolly. Zrovna se snažila naučit jednoho tlustého obzvlášť nemotorného trolla holubičku, když uslyšela zvuk, jako by se někde otvíraly dveře. Otočila se za zvukem a když spatřila nenápadné, ale přesto dobře viditelné dveře, překvapeně zamrkala. Byla si téměř jistá, že ještě před chvílí tam žádné nebyly. Pomalu k nim přešla a váhavě natáhla ruky před sebe. Jemně, jakoby se bála, že se spálí, sáhla na kliku. Když se nic nestalo, zmáčkla ji a dveře otevřela. V první chvíli měla pocit, že to s ní šlehne. Vyvalila oči a musela se pevně chytit futer, aby to ustála. Před dívkou se rozléhaly velké kamenné pláně, zahalené mořskými plody, rybičkami plujícími všude kolem a velkými fotografiemi v životních velikostech. Stály vedle sebe a lidé na obrazech se na hnědovlásku šťastně usmívali. Rox k nim opatrně přešla. Nevšímala si pomyslné vody kolem. Nevšímala si kolik rybích hejn rozehnala. Jediné co vnímala, byly obrazy jejích přátel a rodiny. Nespouštěla z nich oči. Jakoby se bála, že jí zmizí. Že to je jen pouhý krásný sen, ze kterého se co nevidět probudí.
"Maggie?Troyi?"pohlédla na své dva nejlepší přátele, kteří společně stáli na jednom z obrazů. Oba přikývli. Chlapec jménem Troy měl pravačku obmotanou kolem boků blonďaté pohledné dívky. Oba dva pozorovali nově příchozí dívku soucitným, smutným, ale zároveň i šťastným pohledem.
Roxy ke svým přátelům natáhla ruku. Doufala, že to plátno je jen pomyslné. Že zmizí. Že bude moci obejmout své dva nejlepší kamarády, které skoro dva měsíce neviděla. Nestalo se tak. Roztřesenými prsty narazila na hrubý povrch plátna a ruka jí sklouzla dolů. Smutně se svezla na kolena a sklonila hlavu. Dívka na obrazu si klekla před Roxy a pozorovala jí azurově modrýma, velkýma očima.
"Roxanne,"zašeptala a hnědovláska k ní konečně znovu zvedla hlavu. Blondýnka natáhla ruku před sebe a dlaň přitiskla na zadní stranu plátna. Roxy ji chvilku smutně pozorovala a pak učinila totéž.Chlapec na obrazu se svezl na kolena vedle své dívky a dlaní také pohladil plátno. Roxy rychle přitiskla i svou druhou ruku na plátno.
Ještě dlouho tam takhle seděla. Ještě dlouho se dívala do očí svých přátel, kteří jí tak moc chyběli. Celé dva měsíce se snažila být silná a nemyslet na to, že je možná už nikdy neuvidí. Když se s nimi loučila, snažila se přesvědčit, že to není poslední jejich společná chvíle. Ale teď…Ale teď, když stáli před ní a dělilo je jen hrubé plátno obrazu.... Jen slaboučký kousek pergamenu.
Byli tak blízko!Tak blizoučko a přesto tak daleko. Už nedokázala zadržovat slzy. Nedokázala se dál dívat do těch čtyř jí tak známých očí. Nedokázala v sobě dál dusit to, co potlačovala už od příjezdu do Anglie.
Obě ruce jí sklouzly po papíře dolů a dívka se skloněnou hlavou začala vzlykat. Její přátelé si vyměnili ustaraný pohled.
"Ty to zvládneš, Rox,"promluvil tichým hlasem hnědovlasý modrooký pohledný chlapec po několika minutách ticha, které přerušovalo, jen zoufalé vzlykání hnědovlasé dívky. Roxy stále zírala do země a snažila se potlačit vzlyky deroucí se ven.
"Chybíte mi,"zašeptala a po tvářích jí stekly další potoky slz. "Strašně moc!"
Konečně zvedla uslzený pohled ke svým kamarádům. Oba jí pozorovali chápavým pohledem a hnědovláska si mohla všimnout, že i její kamarádce stékají po tváři slané krůpěje slz. Troy pozoroval svojí nejlepší kamarádku a ze všech sil se snažil udržet slanou vodu v očích. Ani jemu se to nepodařilo. Velká slza si našla cestičku ven i u toho vždy veselého a pohodového kluka, kterého nedokázalo nikdy nic rozhodit. Už ani Troy si slz nevšímal a ani se je nesnažil zadržet.
"Ty nám taky, Roxy,"šeptla blondýnka a znovu se skrčila ke své klečící kamarádce.
"A jak se vlastně pořád máte?"zeptala se hnědovláska, když si utřela slzy do rukávu své školní uniformy a trošku se uklidnila. Postavila se a už trošku pevnějším pohledem vzhlédla k kamarádům.
"V rámci možností dobře,"usmála se Maggie.
"Všechno zůstalo při starým,"pokračoval Troy. "Nic nového."
"A co vy dva?Jak jste na tom?"vyzvídala dál Roxy.
"Jako jednotlivci dobře,"zakřenil se znovu Troy.
"Ale jako pár bombově,"doplnila ho blondýnka. Roxy se usmála.
"To jsem ráda,"přiznala. Ještě chvilku se dívali navzájem do očí. Ticho nakonec přerušil Troy.
"Měla bys jít dál,"pokynul rukou k dalším obrazům a dobrácky se na ní usmál. Roxy k němu překvapeně vzhlédla. "Už na tebe čekají!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Carrol Carrol | E-mail | Web | 16. ledna 2008 v 21:29 | Reagovat

Jé co bude na těch dalších obrazech... trošku se děsím :D jdu dál...

2 LiZinKa LiZinKa | 16. ledna 2008 v 21:59 | Reagovat

suprer!!

3 Lightsoul Lightsoul | Web | 1. února 2008 v 23:20 | Reagovat

No tak to je fakt zajímavý jdu hned na další kapitolku :))

))

4 MarryT MarryT | Web | 19. dubna 2008 v 10:20 | Reagovat

Super, nějak se to začíná zamotávat, jdu na další část... jsem zvědavá kdo na ni čeká ;-)

5 Jenny Jenny | Web | 15. července 2008 v 13:29 | Reagovat

Ty brďo...to jak tam viděla svý přátele...při tom mi vhrkly slzy do očí...překrásný.

6 bláňa bláňa | 29. ledna 2009 v 0:18 | Reagovat

hwzky hezky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama