1.kapitola I/II

15. prosince 2007 v 20:20 | Markki |  °°Láska vs. zlo°°

A tady je další moje povídka. Jmenuje se Láska vs. zlo. Doufám, že se bude líbit, ale teď už čtěte a komentujte...:)


První kapitola

'Už jen jeden den´….pomyslel si chlapec s uhlově černými vlasy, šedivýma očima a s velmi pohlednou tváří. Jmenoval se Sirius Black. Už uběhlo šest let, od doby, kdy nastupoval do prvního ročníku Bradavické školy. Kouzelnické školy. Byl tehdy pořádně vykulený, vzpomínal si, jak se celý klepal, když profesorka McGonagalová vykřikla jeho jméno. Bál se, že ho Moudrý klobouk pošle do Zmijozelu, tak jako celou jeho rodinu. Vlastně to ani nebyla jeho rodina. Nikdy je tak ve skutečnosti nebral. Byli to lidé až po uši zahrabaní do černé magii, nenávidící mudly a bez špetky soucitu nebo lásky. Nenáviděl je. A oni mu tyto city s radostí opětovali, hlavně poté co se dostal do Nebelvíru. Neměl s nimi kromě příjmení vůbec nic společného, to věděl jistě.
Ale teď na ně vůbec nemyslel. Byl u svého nejlepšího kamaráda. Jamese Pottera. Chlapce
s černými rozčepýřenými vlasy, a i když vypadal jako, že nezná význam slova hřeben, moc mu to slušelo. Oříškové oči mu dodávali na šarmu. Byl kapitánem Nebelvírského famfrpálového mužstva a mnozí ho považovali za nejlepšího chytače století. Stejně jako Sirius byl velmi nadaný kouzelník.Bydlel se svými rodiči na pokraji Londýna.
Tohle byla Siriusova rodina. Navíc je zítra 1.září. Vrací se do Bradavic.
Ráno se vzbudil už v 7 hodin, a protože už nemohl usnout, rozhodl se, že půjde na snídani. Paní Potterová už byla určitě na nohou a potají Jamesovi přihazovala do kufru věci, které (podle ní) nezbytně potřebuje.
Oblékl se a sešel ze schodů. 'No neříkal jsem to?'pomyslel si, když uviděl jak Jamesova maminka šramotí v kuchyni a snaží se najít něco poživatelného, aby mohla klukům ukuchtit snídani.
"Dobré ráno," pozdravil.
"Jéé Siriusi! Ty už jsi vzhůru? Právě jsem pro vás chtěla jít. Mohl bys vzbudit Jamese?"
"Jasně!" vyběhl schody a protože už mu bylo 17náct, tudíž byl plnoletý, vytáhl hůlku a jednoduchým kouzlem obrátil na kamaráda džbánek s vodou, který stál na nočním stolku.
"Ááááááá," Jamesovi chviličku trvalo než se zorientoval, ale jakmile uviděl Siriuse, jak se v záchvatu smíchu válí po zemi, byl v tu ránu na nohou a hodil po něm nejbližší věc kterou měl na dosah.Budík. Tichošklápek se smíchem uskočil stranou a budík proletěl zavřeným oknem.
"Ty idiote!Zrovna se mi zdál takovej pěknej sen!"zařval James snažící se rozdýchat kamarádův útok. Bez větších potíží překřičel hlasitý řinkot skla.
"Sorry, kámo, ale neodolal jsem,"smál se Sirius.
"Ale no tak! Dvanácteráku! Takových snů se ti už zdálo!"uculoval se dál mladý kouzelník, i když mu James hodil polštář přímo mezi oči.
"Cože?"
"No ještě řekni, že ne!Každou noc mluvíš ze spaní: 'Hej, Lily!Co takhle Josh nebo Matt? To jsou hezký jména, ne?'"odpapouškoval Sirius hlasem, který se až nebezpečně podobal hlasu Jamesovy matky.
"To jsem neřekl!!!" ohradil se kamarád, který pomalu, ale jistě začínal nabírat rudou barvu.
"Jo jo, řekl!Dokonce i mnohem zajímavější věci. Chceš je říct?"dobíral si ho dál Siri.
"To je v pohodě. Myslím, že to snad ani vědět nechci, ale kdybys byl té lásky a držel hubu před mamkou, byl bych ti opravdu vděčnej."
"Vždyť mě znáš…"
"No právě…"
"To mi připomíná, že máme jít na snídani."
"Jasně!Jdeme!"
"Čáááááuuuu mami,"zívnul James.
"No to je dost! Už jsem myslela, že pro vás budu muset jít! Co jste tam tak dlouho dělali?"otočila se paní Potterová, "no ty vypadáš! Ty opravdu nikdy nezklameš Siri!" zasmála se Jamesova matka.
"To tys ho poslala, aby mě vzbudil?"pohlédl na ni James ublíženě.
"No jo, už to tak bude,"usmála se. "A teď si běžte pro kufry!Po snídani vyrážíme!"
Po tomhle výroku se James zatvářil ještě uraženěji, protože nemohl dál nadávat. No, koho by to nenaštvalo?J
Po půl hodině už stáli před domem manželů Potterových se všemi věcmi a přemístili se do Londýna na vlakové nádraží, kde už čekal jejich kamarád z Bradavic. Remus Lupin.Pohledný chlapec s poněkud ošuntělým hábitem a s pár nehezkými jizvami ve tváři, ale přesto se tvářil šťastně. Po dvou měsících viděl své dva nejlepší kamarády.
"Čáááu, Náměsíčníku!!"poplácal ho James bratrsky po zádech, "jak ses měl?"
"Nazdar kluci. Ale jo….celkem dobře, ale úplňky byly takový,"zatvářil se, jako že přemýšlí, "nudnější," mrknul na svoje kámoše.
James se Siriusem se zazubili a všichni tři vyrazili na nástupiště 9 a 3.
"To se neboj, kámo, ve škole ty úplňky nudný rozhodně nebudou. S Dvanácterákem nás napadlo, že by jsme mohli omrknout Prasinky."
"Tak to snad radši tu nudu…,"zarazil se Remus.
"Proč?"zeptali se, když všichni tři proběhli přepážkou oddělující kouzelnický svět od mudlovského. Vlkodlak je sjel nevěřícným pohledem.
"Třeba proto, že jsou Prasinky plné lidí? Nebo proto, že by mě někdo mohl vidět? Nebo proto, že bych mohl někoho pokousat? Nebo třeba proto, že-"
"Dobře,dobře!Stačí!"zastavil James Remův výčet problémů. Nakonec se všichni tři vydali k vlaku.
Sirius i James věděli, že má Remus pravdu, ale byli neuvěřitelně tvrdohlaví, vždycky se raději vymluvili na to, že si chtějí užít nějakou tu legraci. Mladí jsou přece jen jednou !
Kupé našli poměrně rychle, což je zázrak, protože jindy je vlak narvaný k prasknutí.
Sedli si a začali si vyprávět zážitky z prázdnin. Asi po 20 minutách se dal vlak do pohybu.
Otevřely se dveře a v nich stál poslední člen Pobertovské party-Peter Peteuguew. Byl to nenápadný blonďatý chlapec s poněkud méně vyvinutým mozkem a pár kily na víc. Každou chvilku něco nechápal, ale jeho přátelé s ním měli svatou trpělivost a všechno mu podrobně vysvětlovali, teda hlavně Remus.
"Zdarec, Péťo! To je dost, že se taky ukážeš!"uhodil ho Sirius do zad, až Peter přeletěl celé kupé a jako na potvoru spadnul Jamesovi přímo na klín.V tom se otevřely dveře po druhé. Stála v nich krásná dívka s ryšavými vlasy a dvěmi smaragdy místo očí a poněkud překvapeně pozorovala Jamese s Peterem.Tvářila se, jakože neví, jestli se má smát nebo jim dát přednášku. Nakonec se beze slova otočila na podpatku a odešla.
"Počkej, Evansová!",zařval James a rozběhl se za dívkou, takže nebohý Péťa přeletěl kupé podruhé, ale tentokrát přistál na zemi.
"Evansová !"
"Co je, Pottere?" podívala se na něj s otráveným výrazem ve tváři.
"No….totiž, já, víš…Peter on..totiž Sirius…on ho shodil, no ….,"vymáčkl ze sebe rozpačitě James.
Lily (tak se jmenovala dívka) zacukaly koutky, ale nakonec chladně odpověděla:
"A proč mi to říkáš Pottere? Mně je tak ňák jedno, co jste tam s Peteuguewem dělali nebo nedělali…"otočila se a zamířila uličkou pryč táhnouc za sebou těžký kufr.
"Proč jsi tam přišla?"zakřičel ještě James za vzdalující se dívkou.Otočila se.
"Hledáme kupé….",odpověděla a chtěla pokračovat v cestě.
"Všude je plno, Lily!"přiběhla k nim Lilyina nejlepší kamarádka Alexis Braentnová, překrásná dívka s tmavě hnědými vlasy, které sem tam proplétal blonďatý proužek, zeleno-modrýma hlubokýma očima a milým úsměvem.
"U nás je místo,"zkusil to James. Alex a Lily se na sebe podívaly a nakonec pokrčily rameny.
"Tak jdeme,"mávly odevzdaně rukou. Zamířily ke klukům. James málem skákal tři metry do vzduchu, jakou měl radost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kájja Kájja | 21. prosince 2007 v 18:52 | Reagovat

zase užasny... ale to myslim že jsem ti to už říkala takže ti žádnou novinku nesděluju, smula

2 týna týna | 29. prosince 2007 v 0:10 | Reagovat

dobrý.Fakt se mi to líbí

3 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 4. února 2008 v 22:57 | Reagovat

vypadá to dobře:)

4 Moony Moony | Web | 14. října 2008 v 19:32 | Reagovat

začíná zajímavě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama