1.kapitola

15. prosince 2007 v 20:10 | neznámý |  °°Temný náznak noci°°
Tak tady vkládám první kapitolku. Doufám, že se vám bude alspoň trochu líbit...Prosím o komentíky ať vím na čem jsem... :)a pokud jde o chyby, tak ty se pokuste ignorovat, ale pokud by tam bylo něco neúnosnýho, tak to napište do komentářů a já se to pokusím opravit....tak a teď se mějte...pa:)

1. kapitola
Nástupiště 9 a ¾ bylo celé zaplněno štěbetajícími kouzelníky. Rodiče se loučili se svými ratolestmi a poučovali je o slušném chování ve škole. Noví studenti se roztržitě rozhlíželi po nástupišti a nesměle pozorovali své budoucí spolužáky. Povětšinou to byli pouze jedenáctileté děti, které se teprve v den svých narozenin dozvěděli, kde budou trávit sedm let života. Někteří byl z kouzelnických rodin jiní z mudlovských.
Ale mezi nervózně vyhlížejícími studenty byla i dívka s oválným opáleným obličejem, který obklopovaly bohaté kadeře tmavě hnědých vlnitých vlasů. Mohlo jí být tak šestnáct sedmnáct. Dívka se skláněla nad velkým kufrem a něco se v něm snažila urputně najít. Po chvíli se spokojeně narovnala. Zvedla oči právě ve chvíli, kdy jí do zorného pole vběhla nějaká partička bláznivě se zubících kluků. Byli čtyři a zastavili se k dívce zády a začali se o něčem zaujatě bavit, smát se a jeden z nich něco právě hlasitě zakřičel na mile vyhlížející dívku s ryšavými vlasy. Rudovláska si ho nevšímala, bezeslova kolem nich prošla a zmizela ve vlaku. Ti čtyři se znovu hlasitě rozesmáli.
Dívka si popuzeně odfrkla a dál si jich nevšímala. 'Jen další namyšlení frajírci, nic víc,'pomyslela si neznámá a zastrčila si nějakou věc za pásek. Byla to kouzelnická hůlka, kterou právě vytáhla ze svého kufru. Spokojeně se usmála, popadla kufr a vydala se k vlaku.
Když se jí konečně podařilo vytáhnou těžký kufr po schůdcích do vlaku vydala se uličkou najít nějaké volné kupé. Došla až na konec vlaku, ale všechna kupé už byla obsazena. Sklesle se procházela uličkou zpět, s úmyslem pokusit se najít onu rudovlasou dívku. Měla na lidi čich a tato dívka vypadala sympaticky. Ještě nikdy se v lidech nespletla, tak proč teď?
Procházela uličkou nahlížejíc do kupé, jestli dívku někde neuvidí. Zrovna procházela kolem kupé asi pětice kluků tak ze šestého ročníku, kteří se na ní zálibně usmívali. Nebylo divu.
Byla moc hezká. Co víc! Byla krásná! Kromě kaštanových vlnitých vlasů její osobu zdobily velké temně zelené oči, které ještě více dodávali na tajemnosti neznámé dívky. Štíhlou postavu zdobili kromě dostatečných ženských křivek také bavlněné letní šaty, zavazující se za krkem, sahající dívce kousek nad kolena a černý pásek volně spuštěný přes boky. Šaty barvou připomínaly čerstvě napadnutý sníh. Dívka kolem chlapců bez povšimnutí prošla, ale když se chystala nakouknout do dalšího kupé, vyřítil se odtamtud nějaký chlapec a v plné rychlosti do dívky vrazil. Hnědovláska silný náraz neustála a svalila se na zem. Sykla bolestí a promnula si naražené zápěstí.
"Sakra, neumíš dávat pozor?"zavrčela a pokusila se vstát. Za pomoci chlapce se jí to nakonec podařilo. Až když se jí podařilo nabrat rovnováhu, pohlédla do tváře toho vetřelce.
Byl to jeden z těch kluků, které viděla na nádraží. Prohlédl si dívku bouřkovýma očima od hlavy až k patě a pohledem zakotvil v dívčině výstřihu. Zřejmě se mu líbila.
"Sorry, kotě! Nechtěl jsem do tebe vrazit, i když…možná trošičku,"zazubil se na ní koketním úsměvem a zálibně si jí prohlížel. Dívka po jeho slovech výhružně zúžila oči. Vůbec se jí nelíbil. Už od pohledu to byl jen namyšlený sukničkář.
"Mě je úplně jedno, jestli jsi chtěl nebo ne,"zpražila ho pohledem. "A teď kdyby jsi byl tak hodnej a uvolnil mi cestu. Moc ráda bych si našla kupé, víš?"oznámila mu a pokusila se okolo něj projít.
"Tak to jdeš pozdě, holka. Všechny sou už obsazený,"ušklíbl se. "Ale jestli chceš, tak k nám by jsi se určitě ještě vmáčkla,"zubil se, zatímco rukou jí zabraňoval, aby pokračovala v cestě. Dívka po něm šlehla ošklivým pohledem a vražedně mu pohlédla do očí.
"To je dobrý!Radši strávím celou cestu tady na chodbě sezením na nepohodlným kufru, než s nějakýma sexistickýma pubertálníma pakama v pohodlným kupé,"odsekla mu s úsměvem a znovu se pokusila projít. Překvapením otevřel pusu.
"Pubertálníma pakama?"zopakoval po ní nevěřícně chlapec. Zřejmě se ho dívčina slova dotkla.
"Jo, přesně tak,"přisvědčila dívka a pobaveně se při tom usmívala. Pohledný chlapec se zamračil a podezřívavě pozoroval dívku.
"Čemu se šklebíš?"vyjel na ní, teď už podrážděně. Zřejmě ho už chuť koketovat přešla.
"Ničemu,"ušklíbla se. "Jen se divím, že se tě dotkla pouze ta část 'pubertálních pak', ale slovo sexistický ti nevadilo,"pokrčila nezaujatě rameny. "Proč taky, že?"zašklebila se a protáhla se kolem něj. Chlapec ohromený dívčinou drzostí si ani neuvědomil, že ruku, kterou zabraňoval dívce projít dál uličkou, svěsil. Dívka se kolem něj protáhla, štíhlá dívka sice měla místa dost, ale její kufr se do tak úzké mezery nevešel. Zavazadlo přejelo kolečky po chlapcově noze, ale dívka, zatímco černovlasý chlapec sykl bolestí, pokračovala uličkou nevzrušeně dál.
"POČKEJ! VRAŤ SE!"křičel za ní ten otrava, když se trošku vzpamatoval. Dívka si ho nevšímala. "JEŠTĚ JSEM NESKONČIL!"
"Nechtěl bys tady přestat hulákat, Blacku?!"vykoukla z jednoho kupé zrzavá hlava. "Víš, on každej není zvědavej na tvoje problémy!I když by mě zajímalo která úžasná osoba tě poslala, tak daleko, že tady takhle vyvádíš,"ušklíbla se dívka a velkýma smaragdovýma očima propalovala chlapce jménem Black.
"Ty se do toho nepleť, Evansová,"zavrčel černovlasý chlapec, ale pořád přitom propaloval pohledem hnědovlasou dívku, která se zastavila, jakmile uslyšela hlas, který rozhodně Blackovi nepatřil. Rudovláska si jeho pohledu všimla a otočila se směrem, kterým se díval.
Když spatřila dívku zlostně pozorující Black, vešla na chodbičku celá a zabouchla za sebou dveře kupé.
"Ahoj,"otočila se rudovláska na dívku.
"Ahoj,"oplatila jí dívka pozdrav, ale pohledem stále propalovala Blacka.
"Ty jsi tady nová?"zeptala se mile a hnědovláska neznatelně kývla. "Nechtěla by sis sednout k nám?Máme místo,"nabídla jí rudovláska a druhá dívka k ní konečně stočila překvapený pohled. Zdálo se, že přemýšlí, ale nakonec s úsměvem odpověděla.
"To by bylo fajn, díky,"usmála se upřímně na rudovlásku. Lily Evansová spokojeně přikývla a otočila se zpět ke dveřím kupé. Vrhla na Blacka poslední ošklivý pohled a zaplula dovnitř.
Hnědovláska popadla svůj kufr a vrátila se o několik kroků zpět. Šlehla pohledem po Blackovi a následovala rudovlásčině příkladu.
Chlapec zůstal zaraženě stát na místě, rukou se opíral o stěnu chodbičky a snažil se zpracovat nově nabyté zážitky.
"Tichošlápku, co tady stepuješ?"vyběhl z kupé rozcuchaný chlapec. Oříškové oči se skrývaly za skly kulatých brýlí. V černém tričku se jasně rýsovaly svaly, jak na pažích, tak na hrudníku. Měl skvělou figuru stejně jako jeho kamarád. Oba dva byli velmi pohlední. Ale přesto byl každý docela jiný. Siriusi Blackovi z očí sršela vášeň, nespoutanost a přirozená elegance. Zatímco jeho kamarádovi, rozcuchané vlasy na ní jasně ubíraly, ale zato mu dodávaly na roztomilosti. Oba byli krásní, ale každý jinak. Holky, které zrovna neletěly po Siriusovi, zbožňovaly jeho kamaráda. Žádná zatím Siriuse neodmítla. Až tahle neznámá. A ještě ke všemu byla děsně drzá.
Když se konečně vzpamatoval, vydechl nosem páru, jako rozzuřený býk, kterému se nepodařilo nabrat rudou vlajku.
"Siriusi?Jsi v pohodě?"strachoval se jeho rozcuchaný kamarád. Sirius se na něj němě otočil, protáhl se kolem něj a zapadl do kupé. Chlapec stojící na chodbě se překvapeně zamračil, ale nakonec pokrčil rameny a následoval kamaráda.
Ze sedadel se na přicházející dívku usmívaly, kromě Lily, ještě dvě dívky. Jedna měl rovné blond vlasy, zářivě modré oči plné veselých jiskřiček a pihy po celém obličeji. Druhé dívce kolem kulatého obličeje splývaly kudrnaté světle hnědé vlasy a oříškové oči vyzařovaly laskavostí a obětavostí. Obě byly velmi hezké a mile se na nově příchozí usmívaly.
"Tohle je Jassica Fostrová,"začala s úsměvem rudovláska a blondýnka jí zamávala.
"Anne Portanová,"otočila se na kudrnatou dívku a ta jí pozdravila milým 'ahoj'.
"A já jsem Lily Evansová,"dokončila zrzka.
"Ahoj,"usmála se neznámá. "Já jsem Roxanne Kalsnová."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lightsoul Lightsoul | Web | 1. února 2008 v 22:52 | Reagovat

tak to je síla jdu na další :)))

2 fanthasiaf fanthasiaf | E-mail | Web | 30. března 2008 v 11:29 | Reagovat

pěkný...moc

3 MarryT MarryT | Web | 19. dubna 2008 v 9:50 | Reagovat

No super! Živě si umím představit Siriusův výraz, když ho takhle odmítla ;-) Super... Jdu na další ;-)

4 Jenny Jenny | Web | 15. července 2008 v 13:16 | Reagovat

Jůů, to bylo nádherně napsaný!! Krása...letim dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama